Jdi na obsah Jdi na menu
 


11. kapitola- Týmy

24. 12. 2008

11. kapitola

Paní Cynthia si povzdychla a pomalými pohyby seniora se z postele zvedla. Přece jen, nejlepší léta měla dávno za sebou, pomalu jí táhlo na sedmdesátku- alespoň v lidských letech.

,,Je asi jedna hodina, takže máte ještě dost času, než se ta banda objeví. Co kdyby jste se šli projít po vesnici a mezitím vymysleli nějaký plán? Přece jen, poslal vás Koenma jako pomoc," vybídla nás a Yusuke okamžitě vyskočil na nohy s výrazem vojenského velitele.

,,Vstávejte, vy líný kůže!" zahřměl hlubokým, drsným hlasem a všechny nás přejel přísným pohledem. Kuwabara ihned propukl v mohutný řehot a Hiei si odfrkl.

,,Zase si hraje na důležitýho," řekl odměřeně, ale přesto vstal. Napodobili jsme ho a vzhlédli k Yusukemu v očekávání dalších instrukcí. Když přišlo na tyhle situace, Urameschi se ukázal jako rozený vůdce. Málokdy ztrácel hlavu a o své "podřízené" se staral dobře. Jednu chybu ovšem měl- nevěděl, kdy se stáhnout. Až příliš si zakládal na cti a nejspíš by raději zemřel, než aby zbaběle utekl z boje. Takhle...jsem to alespoň viděla já.

,,Takže pro začátek," začal přecházet po místnosti sem a tam s rukama za zády, ,,bychom se měli rozdělit na dvě skupiny a prohlédnout si terén. Zkusíme se optat místních, jestli něco neví o Mizukem a jeho kumpánech. Je vám to jasné, vy bando prašivých psů?!" Počkal si na jednohlasné, nepříliš nadšené zamručení a už jen napůl vážným hlasem pokračoval: ,,Kurama, Katty a Kuwabara- skupina číslo jedna. Já, Terka a Hiei- skupina číslo dvě. Pochopili? Výborně. Skupina číslo jedna prozkoumá polovinu vesnice rozkládající se u lesa, skupina číslo dvě- moje skupina, heč- zbytek. Pochopili? Výborně! To je ode mě asi tak vše. Rozchod!" a s následným vyprsknutím smíchy se vydal ke dveřím. Paní Cynthia nad ním jen kroutila hlavou, ale v jejím rozzářeném obličeji bylo vidět, že jí Yusuke svým výstupem zvedl náladu stejně, jako nám ostatním. Hiei už to raději ani nekomentoval, zřejmě byl rád, že není ve skupině s Kuwabarou.

A najednou jsem to pochopila. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Na ten fakt jsem si až doteď nevzpoměla.

,,Počkat, Koenma říkal, že ti démoni něco hledají, je to tak?" vyhrkla jsem a otočila se ke zmatené Katty. ,,Neznamená to třeba, že hledají tebe?"

,,Proč by mě měli hledat?" užasla, ale neznělo to příliš přesvědčivě na to, abych se s tím spokojila.

,,Co já vím? Sama jsi říkala, že není normální. Je možný, že se na tebe upnul a chce to zopakovat. Hele, já vím, že to zní divně, ale celkem...to dává smysl, ne?" Přišlo mi to tak logické, že jsem ani na chvíli nepomyslela na jinou možnost. Proč taky? Mizuke byl blázen, o tom není pochyb, takže by nás to nemělo vůbec překvapovat. I přes to, Katty se pořád tvářila pochybovačně a už-už otevírala pusu k námitkám, když tu se do obývacího pokoje, kde jsme zrovna stáli, dobelhala i paní Cynthia s ustaraným pohledem.

,,Pokud je to tak, jak říkáš, pak vás chci poprosit ještě o jedno. Nenechte Mizukeho, aby se Katty znovu zmocnil. Jak už víme, její síly na něj nemají žádný vliv, tudíž je to na vás. Ale varuji vás předem, Mizuke, přestože tak na první pohled nevypadá, je nebezpečný, lstivý a hlavně ctižádostivý. Když něco chce, nepřestane o to usilovat, i kdyby měl vyvraždit všechny okolo. Slibte mi, že budete dávat na Katty pozor, prostě mi to slibte," řekla s náznakem zoufalství a oči prosebně upírala ke mě.

,,Ale babi..."

,,Ne, Katty, myslím to smrtelně vážně. Už jednou jsem tě ztratila a vyčítala si to deset let. Teď jsi konečně zpátky a nechci, aby se ta situace opakovala znovu, nepřežila bych to," umlčela ji a my viděli, jak se jí do očí opět hrnou slzy. Bylo nám jí nesmírně líto, musela si taky projít svým.

,,Slibujeme," přikývla jsem odhodlaně. Katty ke mě stočila nevěřícný pohled, zato paní Cynthia se vděčně usmála. ,,Rozhodn nepřipustíme, aby se jí něco stalo, je přece jedna z nás."

,,Hezky řečeno," řekl Yusuke uznale a i s ostatními přikyvoval na souhlas. Hned nato se otočil na podpatku a otevřel dveře, kudy ihned do místnosti začalo proudit nenadálé množství světla. Museli jsme přivírat oči, aby si trochu zvykly. Poslední hodinu jsme strávili v přítmí, taková změna nám málem nahrnula do očí slzy. Po jednom jsme s ostražitým rozhlížením vyšli ven na ulici. Jakmile to ostatní obyvatelé vesnice zmerčili, opakovali svůj zběsilý úprk jako minule. Jako poslední vycházela Katty. Stála jsem u dveří nejblíže, takže jsem ještě stačila zaslechnout poslední slova paní Cynthii: ,,Našla sis dobré přátele, Katty. Drž se jich a přinejlepším nikdy nepouštěj. Praví přátelé se hledají těžko, a tihle to myslí upřímně, cítím to." Katty na to sice nic neřekla, ale viděla jsem na ní, že jí to zasadilo brouka do hlavy. V duchu jsem za to paní Cynthii děkovala a dala jí za pravdu.

***

Jak Yusuke řekl, rozdělili jsme se do dvou skupinek po třech a "nenápadně" si prohlíželi celou vesnici. Já, Yusuke a Hiei jsme šli do samotného středu vesnice, kde sídlilo malé náměstí s fontánkou. I zde bylo vylidněno, ale když jsme se pozorně zadívali na okolní domy postavené kolem náměstí do půlkruhu, v oknech jsme byli schopni zahlédnout siluety postav natlačených těsně u sebe.

,,Není vám nějak divný, že jediná paní Cynthia ví, že tady pomáháme a ne škodíme?" zabručel Yusuke a pomalu obešel celou fontánu, aniž by z ní spustil oči. Jakoby snad čekal, že z tryskajícího pramene vody každou chvíli vyskočí Mizuke a zaútočí na nás.

,,Třeba tu zprávu o pomoc poslal právě ona," pokrčila jsem rameny a stála s Hieim opodál. Slunce nepolevovalo a na obloze nebyl v dohledu jediný mráček, který by jej alespoň na maličký okamžik zastínil. Ani nechci pomyslet na to, jak musí být Hieimu v tom černém plášti. Podle jeho lhostejného, nanejvýš tak znuděného výrazu v obličeji mi bylo jasné, že mu na tom ani trochu nezáleží. Ten by se měl dobře jak na Sahaře, tak v Grónsku.

Povzdychla jsem si a cítila jsem, jak se i já začínám nudit. Prošli jsme už půlku vesnice a pořád nic. Je to celé jednotvárné, každý dům je kopií toho druhého, po celou dobu jsme vystaveni přímému žáru slunce a s vesničany se pobavit nemůžeme, protože se všichni bázlivě krčí ve svých příbytcích. Musím uznat, že nám to kdovíjak neulehčují...

,,Zdá se mi, že tihle vesničané, kromě paní Cynthie, nejsou příliš přátelští," poznamenal Yusuke bezbarvým hlasem a sedl si na okraj fontány. Hiei už dávno vypadal, že usnul vestoje a já nepřítomně civěla do vody ve fontáně.

Ještě asi pět minut jsme každý pokračovali ve své činnosti, když v tu jsme uslyšeli kroky.

,,Našli jste něco?" houknul Yusuke malátně směrem ke trojici nově příchozích.

,,Ne, nic zvláštního ani podezřelého," povzdychl si Kurama a hřbetem dlaně si setřel pot z čela. Došli až k nám a posadili se vedle Yusukeho.

,,Opravdu nic nového?" ujišťovala jsem se a s tázavým pohledem ukázala na promočeného Kuwabaru. Docela jsem mu záviděla, z nás všech vypadal...nejsvěžeji.

,,Ten idiot cestou spadl do řeky," odfrkla si Katty a při vzpomínce na vřeštícího Kazumu, jak sebou plácá ve studené vodě jemu po pás, se neubránila úšklebku.

,,Jak mohl spadnout do řeky?" užasla jsem a Kuwabara po mě hodil ne zrovna příjemný pohled. Usmála jsem se na něj stejně omluvně jako předtím on, když jsem si vymáchala obličej v bahně.

,,Svým zaručeným kuwabarovským způsobem, ten nikdy nezklame," odpověděl Yusuke za něj a Kuwabarův obličej zarudlý vzteky se ihned objevil těsně u něj.

,,To odvoláš, Urameshi!" zahřměl, až Yusukeho poprskal od hlavy k patě.

,,Na to bych moc nesázel, punkáči! A kliď se ode mě, sprchu nepotřebuju!" Všichni jsme protočili oči v sloup a Katty se na mě podívala výrazem A je to tady zase. Usmála jsem se na ni, ale hned uhnula pohledem a zadívala se Hieiho směrem. Jak jsem si mohla všimnout, malý démon začal být přesně v tu chvíli roztěkaný a vypadal poněkud nervózně. Sedla jsem si vedle Kuramy, a aniž bych od Katty a Hieiho odtrhla oči, jsem se k němu nahnula.

,,Poslyš, myslíš, že z toho něco bude?" zeptala jsem se ho šeptem a hlavou nenápadněpokývala k těm dvěma. Kurama chvíli pozoroval jejich náhlé změny chování a po chvíli se ke mě otočil zpátky s úsměvem, ze kterého mě až zamrazilo.

,,Rozhodně by mohlo. Takhle jsem Hieiho v životě neviděl a Katty se taky chová nějak jinak. I když by to taky mohlo být úlevou, že má to vyprávění konečně za sebou."

,,Co bys tedy řekl tomu, že bychom jim k sobě tak trochu dopomohli?" Teď už jsme se šklebili oba dva. ,,Mohlo by být dost zajímavé sledovat je, jestli si k sobě najdou cestu," dodala jsem a neubránila se dalšímu chichotu.

,,Jak to ale udělat?"

,,Jak udělat CO?" Já i Kurama jsme málem vyletěli z kůže, když se před námi objevil Yusukeho obličej. Byli jsme do naší soukromé debaty natolik pohrouženi, že jsme si nevšimli, že jejich hádka už skončila Yusukeho bravurním levým hákem. Teď všichni věnovali pozornost právě nám.

,,No tak, o čem si naše hrdličky povídaly tentokrát?" křenil se Yusuke dál a potěšeně sledoval, jak rudnu. Chudák ovšem nevěděl, že je to vzteky, a ne rozpaky, jak si zřejmě původně myslel.

,,Zavři zobák, nebo skončíš stejně jako Kuwabara," zasyčela jsem výhružně a kývla hlavou směrem k jakésik barevné hroudě, válející se na zemi díky Yusukeho úderu. ,,Do toho ti snad vůbec nic není, mám ten dojem!"

,,Když já za to nemůžu, jsem zvědavý od přírody!" bránil se Yusuke a mé výhružky samozřejmě nebral vážně.

,,Zvědavý? Spíš vlezlý od přírody!"

,,To vy mi k tomu vždycky dáváte podnět. Stejně jako když jste minule spolu zůstali pozadu."

,,Poslyš, Yusuke..." Konečně jsem cítila příležitost, jak mu to všechno vrátit i s úroky. ,,Znáš to pořekadlo: Co se škádlívá, to se rádo mívá?"

,,A co s tím jako má bejt?"

,,Já jen, že ty s Kuwabarou tomu přesně odpovídáte..." prohlásila jsem a nevinně pokrčila rameny. Tentokrát to bylo naopak, já se spokojeností sledovala, jak rudne Yusuke.

,,Jak-jak jsi myslela tohle?!" V jeho očích se jasně zračilo zděšení, zato Hiei a Katty vypadali, že se konečně dobře baví.

,,Vidím na tobě, že je ti to úplně jasné. Ale vy dva se nemusíte ničeho bát, neodstrčíme vás. Nám to přece vůbec nevadí, že ne?" smála jsem se na něj jako andílek, kterému z hlavy nenápadně vykukují růžky. Katty s Kuramou svorně přikývli a dusili v sobě smích. Hiei zůstával nestranný, zato Kuwabara se náhle objevil vedle Yusukeho a pálil po mě všechny možné nadávky. Ano, můj slovník byl opět obohacen o pár moc užitečných slovních spojení.

,,No no, za pravdu se bije, hoši," zatrylkovala jsem vesele, když jsem jen tak-tak uhnula ráně pěstí.

,,Jen počkej, až tě chytím, ty malá, zákeřná..." Yusuke se pomalu dusil vzteky a tak čím dál více vypadal jako obrovský, nafouknutý, červený balón, který co nevidět praskne.

,,No? tak to dopověz?" vyzvala jsem ho a posměšně se ušklíbla. ,,Takhle proti tobě nic nezmůžu, ale co se stane, když do sebe hodím tohle?" natála jsem před sebe dlaň a vystavila tak malé, na pohled obyčejné semínko, které mi dal Kurama před rozdělením na skupiny, slunečnímu svitu. ,,Pak už nebudu tak bezmocná a k ničemu, jak si myslíte. Nejsem jen obyčejný ubožák." Yusuke se na chvíli pohroužil do vzpomínání a viditelně znejistěl. Pravda, už si sama nepamatuju, jak moje přeměna v kočku vypadala, ale pořád si živě vzpomínám na sílu, která mnou kolovala. Na takovou věc se jen těžko zapomíná...

,,No jak dlouho to vlastně funguje?" zeptala jsem se Kuramovým směrem. Jediná Katty teď vypadala poněkud zmateně a těkala očima po všech přítomných.

,,Co má fungovat?" podivila se a měřila si mě podezřívavým pohledem.

,,No, tahle malá věc, co držím v rukou. To semínko mi pomůže s přeměnou v kočku. Tak nějak se mi Genkai svěřila s tím, že mám kapku kočičích genů," pokrčila jsem rameny a sledovala, jak Katty jen žasne. Konečně jí taky jednou ukážu, že nejsem maskot, ale člen týmu. Téhle příležitosti se rozhodně nehodlám vzdát.

,,Ve své kočičí podobě zůstaneš, dokud neusneš nebo neomdlíš," odpověděl Kurama a pořád se na Yusukeho culil. Úplně jakoby mu vzkazoval, že dostal to, co si zasloužil.

,,Jsi si jistý?"

,,Naprosto." Přikývla jsem, že mu věřím, a znovu jsem stočila pozornost na čokoládově hnědé semínko.

,,A můžu si ho vzít teď?" Pravda byla taková, že jsem se už nemohla dočkat. Chtěla jsem znovu pocítit tu sílu, ten pocit volnosti. A taky se mi zlíbily uši a ocásek. =^_^=

,,Je to jen na tobě. Přeměna nastane téměř ihned. Pokud do doby, kdy se Mizuke a ta jeho skvadra objeví, neusneš, bude to v pohodě." Na tohle jsem čekala. Nejraději bych si někam zalezla a přeměnila se o samotě, nerada jsem takhle ve středu pozornosti, ale nechala jsem to plavat, tak jsem se těšila.

Když už jsem byla připravená vložit si semínko do úst a dát na malou chvíli sbohem obyčejnému, lidskému tělu, někde nedaleko od nás se ozval ženský pronikavý výkřik, při kterém nám všem doslova ztuhla krev v žilách.

*_*

Otázka...Chcete, aby v této povídce bylo něco málo mezi Terki a Kuramou...? Nejraději bych to tam ani nedávala, ale chtěla bych znát i váš názor...Kagome-chan

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

GOMENASAI!!!

(Kagome/Kurama, 13. 4. 2009 19:05)

Takže...opravdu chcete, ať jsou spolu? Vážně si to přejete?? Tak dobře, něco tam dám, ale jelikož to původně v plánu moc nebylo, budu nad tím muset popřemýšlet...Kapitola je napsaná skoro oůl roku, hrozně moc se omlouvám všem, kteří čekají na další díl...Snad ho brzy opíšu :)

tak zase nic!!

(mekurama, 13. 4. 2009 0:04)

ach jo, Teri, my se snad nedočkáme. Ty nás vážne chceš umučit k smrti, i když hádám, že je v tom trošku váhání ohledně výsledku tvé ankety neankety. Prostě jsme všichni trošku víc romantic a ty jsi správně zahákla. JO, Terka je ten typ, kterej by si Kuramu zasloužil a já nejsem jediná kdo si to myslí. Pokaždý když na tuhle stránku dorazím,znova čtu celej splněnej sen. Ještě me neomrzel.Asi je fakt dobrej.

prosim pokračko

(trix, 10. 4. 2009 17:26)

ahoj prosím pokračko já to snad napětím nevydržím!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!a terka si myslím že by měla chodit s kuramou

EEEto...

(Naru.........je to moc dlouhý, 25. 3. 2009 20:45)

Nooo..... já nevím ale prostě cu pokráčko!!! xD

Konečně!!

(mekurama, 19. 1. 2009 16:06)

dobrá práce! Já se táááááák dlouho těšila,že mi z čekání skoro zarostly kořeny (chich). Překvapilo mě, že o spojení Terky a Kuramy neuvažuješ. Proč?? Bylo by to pro Terku dobrý světlo a mě tahle dvojice fakt sedí, myslím že Kurama by k tomu taky měl co říct, takže zkus, plosim plosim. Hodně štěstí s další kapitolou a nench nás čekat.

.....

(akyra, 14. 1. 2009 15:02)

neboj Kikki já se k tobě myleráda přidám,ale zimnicí trpět nemíním:))Kagome jestli nechceš mít o jednu mrtvolu víc(mluvím sama o sobě na úmrtním listě bude ,zemřela z nedostaku pokračování povídek´
)tak se dej pokráčko:)))p.s.neí to vyhrožování jen konstatování faktu

výhružky....

(kikki, 2. 1. 2009 1:19)

koukej okamžitě pokračovat!!!!! vim, že asi ti to bude trvat dýl, ale honéééééémmm....prosííím...vim. jsem dotěrná jako zimnice, ale nemůžu si pomoct

.....

(akyra, 30. 12. 2008 19:59)

ahoj Kagome bezva cyklus (vím, že to píšu všude,ale nemůžu si pomoct typovívdky(všechny co jsem kdy četla a to navšech stránkách)jsou nádherné),tenhle jsem začla číst dnes(trvalo mi to asi čtyři a půl hodiny)a to od prvního dílu a prvního cyklu.Co se týče tvé otázky: Ty dva se k sobě tak nějak hodí a myslím že spolu už chodí ne?;))

nemam slov

(neru-chan, 26. 12. 2008 21:55)

jooo musoiii XD a katty a hiei taky hezkej párek XD rychle dalsi kapitolku plosimm

sugoi!!!

(darknesska, 26. 12. 2008 17:36)

YUKIKO!!!!!!!!!!! já tě zabim!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! to se dělá chudince Darky-chan?! já už chci aby se tam objevil ten záporňák! kdy je další? doufám že ne zase po půl roce! protože jinak se scvoknu a s memories máš útrum!!!

Kapitolka hezká! a krásně si to natřela Yusukemnu! XD jo a ještě kté otázce jasně že chci aby mezi vámi něco bylo! Jinak ještě arigatouju za věnování!

jóóó

(jun, 26. 12. 2008 0:07)

´jasne dej tam něco s nima a jinak povídka super

.............................

(katka, 25. 12. 2008 23:35)

máš to super ako vždy a piš prosíím pokráčka i an ty ost. povídky př:Ai ishte imaska, ..., nebo ak se to píše dík já to fakkt čtu a dost mně to baví a vsadím se že určitě nejsem jediná a je to fakt super jako ta povídka

.....

(Natali, 24. 12. 2008 14:54)

No j nevím, asi jo. No tak jo. Sugoi dílek a ještě bych ti chtěla říct jedno: Promiň, ale já nestihnu napsat tu povídku na ten citát. Promiň. Takže odstupuju.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA