Jdi na obsah Jdi na menu
 


10. kapitola- Cinkot rolniček

3. 8. 2009

Sotva Aki vyšla z domu, zaslechla za sebou známý hlas volající její jméno. S nehraným úsměvem se zastavila a počkala, dokud ji Naruto nedožene.

„Myslel jsem, že bychom mohli jít na ten trénink spolu, když už jsi se mnou v týmu," uchechtnul se rozpačitě blonďák a založil si ruce za hlavou.

„Jasně, proč ne," pokrčila Aki rameny. Byla za jeho přítomnost nesmírně ráda, cítila se jistější. Lidé kolem si pořád něco občas šeptali, ale s ním to házela za hlavu. Cítila, že najednou není sama, jak tomu vždy bývalo. Čekala, že se Naruto bude na její minulost vyptávat i přesto, že jim Tsunade už vše řekal, ale chlapec vedle ní taktně mlčel.

,Jak může být tak klidný, když ví, že po něm jdou Akatsuki?´ napadlo ji, když si koutkem oka prohlížela jeho spokojenou a usměvavou tvář. ,To si neuvědomuje, co jsou zač? Nebo že by to všechno byla jen-´

„Jak to včera šlo se Sakurou?" zeptal se zničehonic Naruto s pohledem upřeným stále vpřed.

„Cože?"

„Myslím tím, jestli jste se skamarádily," upřesnil, aby dívka pochopila.

„Asi...Asi ano," přikývla nejistě a zamyslela se. Opravdu se skamarádily? Přinejmenším v to doufala. Včera, když na chvíli pocítila pouto přátelství, by ho nerada ztratila.

„Myslel jsem si to. Se Sakurou si budeš rozumět. A se mnou určitě taky!" zazubil se na ni blonďák a Aki se neubránila smíchu.

„Určitě," přitakala a nálada se jí ještě o příčku zvedla. Dokonce se přistihla, že se na svůj první trénink začíná těšit. Tedy alespoň pro tuto chvíli.

„Hele, támhle jsou," ukázal Naruto na most, odkud už zdálky viděli dvě postavy, jednu černovlasou a druhou růžovovlasou. Naruto si všiml, že Akiin úsměv zamrzl a teď jen propalovala očima jednu z postav.

„Poslyš, Aki...Sasuke je sice často nesnesitelný a dost si o sobě myslí, ale parchant to není. Neublížil by ti, to mi věř. Není jako on," ujistil ji. Ona mu ale nevěřila, v tomhle ne. V Sasukem viděla Itachiho. Pokud nikomu neublížil doteď, teprve to přijde. Nechtěla to ale říkat nahlas, ne před ním, jeho kamarádem. Věděla, že tímhle přístupem by v týmu sedm neuspěla. Kývla tedy, že rozumí a po jeho boku šla dál až ke zbytku týmu- krom senseie.

Jakmile Sakura oba příchozí zmerčila, zběsile jim- tedy hlavně Aki- zamávala na pozdrav. Sasuke, opřený o zábradlí mostu, jim nevěnoval jediný pohled a zamračeně zíral do vody pod sebou.

„Dobré ráno!" usmála se růžovvovlasá dívka na Aki a Narutův pokud o navázání kontaktu kupodivu jen ignorovala. „Tak co záda, jsou lepší? Vyspala ses dobře? Pokud bys chtěla, dám ti na ně nějaké prášky proti bolesti."

„Ne, děkuju, nepotřebuju je," zamítla Aki rázně, když viděla, že se Sasuke posměšně ušklíbl. Musela od něj odvrátit oči, aby se trochu uklidnila, a stoupla si vedle Sakury.

„Poslyš, Aki, co kdybychom dnes po tréninku někam zašly? Do obchodů a tak, nakoupit jídlo. Můžeme se kouknout po nějakém oblečení a pokud bys chtěla, zajdeme na chvíli za Ino. To je ta blondýna, kterou jsi viděla ve třídě. Pomáhá svým rodičům v místním květinářství a..." Sakura mluvila a mluvila a Aki ani nestíhala přikyvovat. Za tou sebevědomou blondýnkou se jí sice příliš nechtělo, ale třeba by mohla trochu kamarádt i s ní...

Před Sakurou a jejími nekonečnými odpoledními plány ji zachránil až Kakashi, který se po rekordních dvaceti minutách objevil na zábradlí vedle Sasukeho. Sakuru a Naruta tím tolik vyvedl z míry, že ho oba úplně zapomněli seřvat za pozdní příchod. Ani Aki ho nečekala vzhledem k tomu, že podle Sakury mohla klidně přijít o tři hodiny později. Byla neskutečně ráda, že se přeci jen rozhodla přijít na čas.

„Tak, mládeži. Začneme, ať to máme za sebou. Aki, mým úkolem je zjistit, jestli jsi schopná s celým naším týmem spolupracovat a jestli dokážeš alespoň trochu improvizovat." Kakashi nikdy nechodil kolem horké kaše a ani dnešek nebyl výjimkou. Černovlasá dívka polkla nasucho a pohled zabodla do zad mladého Uchihy. Spolupracovat s celým týmem samozřejmě znamenalo spolupracovat i se Sasukem. Ne že by se jí do toho nechtělo, jen...Dobře, přiznávala, vážně nechtělo.

,No co, pokud dokáže spolupracovat on, dokážu to taky. Nějak se překonám,´ pomyslela si notně znechuceně a nasadila chápavý úsměv. Pokud její paměť ještě trochu sloužila, říkal Kakashi něco o testu, který podstoupili tihle tři a očividně jím prošli. Popravdě, taková Sakura sice byla milá, ale že by byla nějak zvlášť silná, jí nepřipadalo. Byl by v tom čert, kdyby neprošla.

„Teď pojďte za mnou," pokynul jim maskovaný jounin svým čtyřem studentům a zamířil do nedalekého lesa, na jedno z tréninkových cvičišť.

 

Dorazili na menší mýtinku obklopenou stromy a křovím. Naruto a jeho kamarádi tohle místo moc dobře znali- právě tady probíhala jejich zkouška týmové spolupráce.

„Takže," otočil se Kakashi k novému členu týmu, „vysvětlím ti, o co půjde. Naruto, Sakura a i Sasuke se schovají tady kolem a nebudou se moct nikam hnout. Tvým úkolem je najít je a předat každému z nich rolničku. Jedna ale musí zůstat i tobě, na to nezapomeň." Z kapsy vytáhl tři rolničky na tkaničkách a podal je Aki.

,Je to nějak moc lehké,´ pomyslel si Sasuke a zamyšleně pozoroval, jak si Aki rolničky předává z ruky do ruky.

„A budete mi v tom bránit?" zajímala se dívka, která náhodou myslela na to samé co Uchiha. Kakashi se pod maskou usmál a pokrčil rameny.

„Možná..."

„Ty rolničky jsou jen tři. My jsme čtyři."

„Já vím." Hatakeho úsměv neopouštěl, dokonce vypadal, že je čím dál více spokojenější.

„My jsme to měli těžší," namítl Naruto uraženě a založil si ruce na prsou. Ve skutečnosti mu tenhle fakt nijak nevadil, jen chtěl vidět, co všechno Aki umí. Byl čím dál zvědavější a tímhle testem se přece jen nic moc nezjistí.

„Můžeme začít?" rozhlédl se Kakashi po svým geninech a počkal si na čtvero přikývnutí. „Fajn. Vy tři se schovejte tady blízko a ty, Aki, pojď sem." Naruto, Sasuke a Sakura setrvali na místě, dokud sensei černovlasé dívce nezakryl dlaní oči, a pak se během vteřiny rozprchli do všech stran.

„Dobře mě poslouchej," naklonil se jounin k dívčině uchu, až jí naskočila husí kůže, „tohle není ani tak zkouška tvých schopností, jako zkouška týmové spolupráce. Zapamatuj si to."

„Ale zkoušená jsem jen já, ne oni. Oni budou schovaní, všechno zůstane na mě," namítla Aki zmateně s Kakashiho rukou stále před očima.

„Prostě si to pamatuj," zopakoval, pustil ji a pár kroků poodstoupil.

,Stejně to nechápu, teď jsem sama, tohle není o týmu,´ pomyslela si svoje a zavřela oči. Soustředila se, dokud neucítila chakru různých velikostí ve třech směrech. Soudila, že ta nejmenší patří Sakuře. Ta byla položená nejníže, nalevo od ní. Zadívala se na trojici rolniček ve své ruce a přimhouřila oči. Do druhé ruky vzala jednu z nich, soustředila do ní svou chakru a o vteřinu později v ní držela dvě, nebo přesněji jednu rolničku a její klon.

,Žádné pečetě rukou...´ Kakashi stál nehybně opodál a pozorně sledoval Akiino počínání. Bylo to poněkud zvláštní, ale nikoli nemožné a jeho to ani nepřekvapovalo. U Akatsuki na to nejspíš ani nebyl čas, tak se musela naučit používat chakru bez ručních pečetí.

Do pravé ruky Aki vzala jednu z rolniček, do druhé ty zbylé. Nasoustředila chakru tentokrát do nohou pro vyvinutí větší rychlosti a bleskově vyrazila doleva, kde cítila Sakuřinu chakru. Vrhla se do křoví a jak předpokládala, růžovovlasá dívka ležela schovaná na zemi.

„Na!" vyhrkla, vtiskla jí do rukou rolničku, otočila se na podpatku a vrátila se zpátky.

Sotva opustila bezpečí křovin, hrklo v ní a ztuhla na místě. Němě otevřela pusu a zorničky se jí zděšením až nepřirozeně rozšířily. Kousek od ní stál ohavný muž v černočerveném plášti, týmový partner Uchihy Itachiho a člen Akatsuki.

„Dlouho jsme se neviděli, zlato," zachrčel Kisame s úšklebkem a už-už se natahoval pro svůj meč, když v tom Aki hlasitě vykřikla: „Kai!" a Kisame se rozplynul.

,Málem jsem mu na to skočila...´ pomyslela si ještě notně vystrašeně, věnovala Kakashimu ublížený pohled a s poněkud pochroumaným sebevědomím vyrazila o kousek dále. Sklonila se do podřepu a vyskočila na jednu z níže položených větví stromu. Tam našla sedícího blonďáčka, který ji přivítal úsměvem a nataženou rukou dlaní vzhůru. Aki se na to pobaveně ušklíbla a s kroucením hlavou mu předala rolničku.

„Jde to dobře?"

„Zatím jo," přikývla, přestože se při vzpomínce na Kisameho otřásla hrůzou. Naruto už-už otevíral pusu, aby řekl ještě něco, ale to už Aki vedle něj nebyla.

,Takž už jen on,´ problesklo jí hlavou a ochota předat rolničku všem členům týmu ji rázem přešla. Sasukeho chakru cítila nedaleko Naruta někde dost vysoko, výše než kde byl blonďák. Zatímco se po očku dívala na nehybného Kakashiho, tryskem přeběhla ke stromu, kde koncentrace Uchihovy chakry byla nejvyšší. Lézt nahoru jako opice se jí ale vůbec nechtělo.

„Hej, Uchiho!" křikla otráveně a nachystala si další rolničku. Skrz větve na okamžik zahlédla hlavu černovlasého chlapce a napřáhla se. „Chytej!" Rolnička s cinkotem vyletěla do vzduchu a ze shluku větví se vymrštila Sasukeho ruka, která však cíl jen o několik málo centimetrů minula.

,No to si snad dělá srandu!´ zacukalo jí naštvaně v obočí. Byla připravená rolničku chytit a hodit ji znovu, ale bylo jí v tom zabráněno. Přesněji řečeno, zabránil jí v tom Kakashi, který se zničehonic objevil těsně za ní, popadl ji kolem pasu a odtáhl o kus dál, aby na rolničku nedosáhla. Ta dopadla do trávy a tam se v paprscích slunce vyzývavě leskla. ,A sakra...´

Kakashi ji nepouštěl a čekal, co dívka udělá.

,Co teď?´ Koukla na svou poslední rolničku určenou pro ni. To ji jako má obětovat pro Uchihu? ,Jestli chci projít, nejspíš budu muset. Kakashi to měl od začátku naplánované, tse!´

„Tentokrát ji laskavě chyť!" Pořádně se napřáhla, vysmekla se Kakashimu, jehož sevření v tu chvíli povolilo a znovu hodila svou rolničku. Musela uznat, že se Sasuke opravdu snažil. Rolničku chytil tak-tak, ale visel hlavou dolů a tvářil se vražedněji než obvykle.

„Výborně, gratuluji!" usmál se Kakashi, ale zničehonic popadl Aki za předloktí. „To ale neznamená, že jsi prošla. Nemáš svou rolničku."

Sakura, která se zrovna škrábala zpod křoví, k němu překvapeně zvedla hlavu. „Ale senseii, vždyť přece uspěla. Dala svou-"

„Ticho, Sakuro. Nemá svou rolničku," zopakoval Kakashi naoko lítostivě a po očku sledoval černovlasou dívku. Ta s nezájmem pokrčila rameny a na svého senseie se pousmála. Volnou ruku natáhla před sebe a z každého prstu se jí objevilo modře zářící chakrové vlákno. Během vteřiny držela rolničku, kterou Sasuke nechytil, v ruce.

,,Hezký!" hvízdl uznale Naruto, když seskočil dolů ze stromu. Sasuke dopadl vedle něj, s rukama v kapsách a naprosto nezúčastněným pohledem.

,V podstatě nám ukázala jen tři ubohé základní techniky. Nic moc na to, že pobývala u zločinců a vrahů,´ pomyslel si notně podrážděně. Na náladě mu to, že první rolničku nechytil, moc přidalo. Nikdy by si to nepřiznal, ani v duchu ne, ale trochu se cítil být dotčený jejím chováním. Sakuře a dokonce i tomu paku Narutovi rolničky pracně přinesla a v jeho případě se neobtěžovala, pouze mu ji hodila jako nějakému podřadnému psovi. Co si o sobě ta nová holka vůbec myslí? Každá jiná by udělala cokoli, aby mohla být v týmu s Uchihou Sasukem!

„Tak fajn, děcka, můžete k nám Aki přivítat oficiálně. Já teď musím za Hokage, takže máte rozchod. Nezapomeňte, zítra tady ve stejnou hodinu!" Sakura a Naruto se chystali cosi namítnout, ale pozdě; jejich sensei již za doprovodu kouřových obláčků zmizel.

„Jak bychom asi tak mohli zapomenout, když nám to ani neřekl," prskala Sakura zlostně, divže nevystrčila drápky. Pak se ale s oslnivým úsměvem obrátila k vyjevené Aki a objala ji dávajíc při tom pozor na její ramena a záda. „Tak tedy, vítej mezi námi!"

„D-díky, Sakuro." Aki opětovala Narutův zdvižený palec a pohledem se zastavila na Uchihovi. ,Měla bych něco říct i jemu? Patří do tohohle týmu taky. Bojím se ale, že nic pěkného by to nebylo. Ale však co, Naruto říkal, že si už tak o sobě dost myslí, nebudu mu k tomu ještě nahrávat a raději ho budu ignorovat...´

Společně se Sakurou se rozloučila s Narutem, který zamířil do svého oblíbeného podniku spravit si náladu. Byl sice docela rád, že Aki prošla, ale to, že musel ráno vstávat kvůli tomu, aby si patnáct minut akorát poseděl na stromě, se mu vůbec nelíbilo.

„Tak co, Aki-chan, půjdeme? Zvu tě na oběd a pak můžeme rovnou vyrazit," pobídla Sakura černovlasou dívku a se zbožným pohledem se otočila ke zbývajícímu členu týmu. „A co ty, Sasuke-kun? Nechtěl bys...no, nechtěl bys někam zajít s námi?" Už si v duchu nakrásně plánovala, jak Aki půjde po chvíli domů a ona zůstane se svým idolem celý den úplně sama, ale Sasukeho znechucený pohled jí všechny plány zhatil.

„Tak- tak tedy zítra," pokusila se o milý úsměv, přestože byla jako vždy Sasukeho odmítnutím zklamaná. Pokynula Aki a společně se otočily, když tu se Uchiha ozval.

„Počkej chvíli."

„Rozmyslel sis to?!" Sakuru popadla zuřivá radost, že přece jen konečně zabral, ale zarazila se, když se Sasuke nedíval na ni, ale na dívku vedle.

„Co chceš?" Aki mluvila tak chladně, jak jen uměla, o výrazu nemluvě.

„Mluvit s tebou."

,Snad se jí nechce zeptat...´ Sakura nejistě těkala očima z Aki na Sasukeho a v afektu se v ní zvedla vlna žárlivosti. Vždyť Sasuke patří jí, to ona je do něj zamilovaná! Rychle se ale uklidnila, jen co se zadívala Aki do obličeje. Věděla, jaký vztah k němu má.

„Sakuro, necháš nás na chvíli o samotě?" požádala Aki svou kamarádku, sama sebou překvapená. Přiznávala, že byla zvědavá, co jí Uchiha chce, přestože to někde uvnitř věděla a bála se toho.

Dívka, ač velice nerada, přikývla na souhlas. „Počkám tě na mostě, ano?" Naposledy se za dvojicí ustaraně ohlédla a rychle zamířila směrem z lesa.

„Tak co mi chceš? Nemám na tebe čas," založila si Aki ruce na prsou a nespouštěla z chlapce své fialové oči. Sasuke její pohled pevně opětoval a pomalu přešel až k ní. Černovláska znejistěla a měla chuť se otočit a běžet zpátky za Sakurou, ale před ním si to nedovolila.

„Co o něm víš?" vypálil po ní a zamračeně si ji měřil pohledem. Vědomí, že před ním stojí klíč, se kterým může najít bratra, ho téměř zbavovalo rozumu. „Řekni mi všechno, co o něm víš. Kde je?"

Aki chtěla poodstoupit, tón jeho hlasu ji děsil, ale Sasuke ji popadl za ramena a přitáhl zpátky.

„Tak řekni, kde je Itachi?!" zopakoval netrpělivě a i přes Akiino bolestně syčení s ní surově zatřásl.

„Já nevím, nech mě! Pusť mě!" zakřičela vyděšeně a snažila se ze sebe Sasukeho ruce setřást. Tolik jí to připomnělo ty nepříjemné situace, které se nesčetněkrát udály u Akatsuki. Při tom pomyšlení sebou škubla a konečně se jí podařilo se mu vysmeknout. Zoufale se napřáhla, vrazila Sasukemu facku a se slzami v očích utekla směrem, kterým zmizela Sakura.

„Kruci!" ulevil si černovlasý chlapec a mnul si tvář, na které se mu rýsoval červeně zářící obtisk dlaně. Nejspíš to přepísknul, začínal si to pomalu uvědomovat, ale nemohl si pomoct. Musí to z ní přece nějak dostat! Odfrkl si, vrazil ruce do kapes kalhot a chtěl odejít, když vtom mu cestu zničehonic kdosi zatarasil.

Obrazek

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(akyra, 10. 8. 2009 18:19)

jůů kavaj jdu honem dal a chci pokráčko:D

...

(Naru-san, 9. 8. 2009 16:53)

Aj..rychle si du přečíst další díl kdo to je :D

...

(Amami, 7. 8. 2009 8:26)

pls rýchlo pokracko

...

(Ebika, 5. 8. 2009 16:09)

No tohle takhle napínat no to je hrůza:-DHonem pokráčko!!!

Nadpis jako vždy k ničemu xD

(Naru, 4. 8. 2009 14:40)

hihihihi no jak jinak než skvostně provedené dílo!!! ( to jako s tim věnováním myslíš mě ?) no tak to potom díky XD hele a pokračuj pokračuj jen tak dál (hvězdy v očích XD)

Héj...

(Anita, 4. 8. 2009 14:35)

....To neni fér T_T. Takhle to utnout, to si z mě děláš srandu, ne?:D Už ať tu máš pokráčko:P

Kira

(...., 4. 8. 2009 12:21)

už fakt nevím, co ti na to říct. je to úžasný. jak já naruta nemusim, tohle se mi líbí. tak přestaň s tím, že je to o ničem!

.......................

(Katty, 4. 8. 2009 1:53)

Juchůůů super už se těším na další. Chi chi a máš to Uchího!! Jen tak dál Aki jen mu to nandej!!

dekuji

(arya, 3. 8. 2009 23:25)

jeee moc dekuji teprvetet jsem si uvedomila ze je to i meee arigato moc to potesilo

hmmm

(arya, 3. 8. 2009 23:21)

zajimaveee jentak dal :)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA