3. kapitola- Pryč se zábrany!
3. kapitola- Pryč se zábrany!
V pokoji modrovlasého chlapce se rozdrnčel budík přesně v sedm hodin ráno. Byl to velice nepříjemný vysoký zvuk, který Haruki nesnášel, ale dnes nechal přístroj po nočním stolku vesele poskakovat dál. Ležel na posteli už oblečený do školní uniformy, na zádech s rukama za hlavou a s pohledem upřeným do stropu přemýšlel. Včera po setkání s Katakim, Tachim a Shinjuem byl rozjařený, plný sebevědomí. Sotva však padla tma a on se trochu uklidnil, začal pochybovat, možná i litovat. Všechno si to přemítal znova a znova a cítil se kvůli své kamarádce provinile. Hluboko uvnitř s Noriko začínal souhlasit, ale stále se mu nechtělo věřit, že by byl Kataki parchant jako ti ostatní.
Co jej tížilo nejvíce, byla jedna jediná otázka- proč ho někdo tak problémový a rebelantský, jako je Kamiyama Kataki, chce do party? Pár možností ho napadlo, ale o každé z nich silně pochyboval. Žádná nebyla logicky uspokojivá.
Haruki si povzdychl a zavřel oči. Měl ještě plno času, do školy to bylo patnáct minut cesty pěšky, ale velkou radost z toho neměl. Potřeboval se nějak zabavit, aby nebyl nucen myslet na události velice nedávné minulosti. Protože budík nezaklapl, po deseti minutách se malý přístroj tvaru obtloustlého, roztomilého tučňáka hlasitě ozval znovu. Nechystal se natáhnout ruku a prásknout ho po hlavičce, nechtělo se mu. Alespoň dobrovolně ne.
„Okamžitě ten krám vypni! Ještě chvíli to bude řvát a otřískám ti ho o hlavu!!" Z ložnice vedle se rozkřičel hluboký, chraplavý hlas jeho otce, Kadokawy Hidea. Haruki polekaně nadskočil a ohnal se za budíkem tak prudce, až se s tupým žuchnutím svalil z postele. Rozhostilo se ticho a chlapec na zemi si úlevně oddechl. Úplně zapomněl, že dnes je otec doma. V noci jen sotva zaznamenal, jak se vrátil domů z hospody a cosi pokřikoval po Kazumi. Nerad nechával matku napospas jeho opileckým výlevům, ale ani se mu neodvažoval přijít na oči. V těchto chvílích bylo nejbezpečenější se zamknout v pokoji a neukazovat se, dokud nevystřízliví. Ani v normálním stavu nebyl kdovíjak milý. Hideovi stačila opravdu jen kapka sake či jiného alkoholu k tomu, aby se stal vysoce agresivním. Kazumi neměla tu možnost se před ním schovat, ale Hideo na svou manželku ještě nikdy ruku nevztáhl. Křičel po ní, občas nepěkně nadával, ale v životě mezi nimi nepadla jediná facka. Zato Haruki, ten by mohl o takových zážitcích s otcem donekonečna vyprávět.
S tichým zasténáním se ze země zvedl a protáhl se. ,Mám ještě tolik času...Neuvěřitelné. Možná bych si mohl projednou dát něco na snídani,´ napadlo ho, urovnal si košili a vyšel z pokoje ven. Opatrně za sebou zavřel dveře a po špičkách, aby znovu nevzbudil otce, sešel po schodech dolů, kde se nacházel obývací pokoj a kuchyně, Harukiho cíl. Co ale nečekal, bylo, že se v ní svítilo a zády k němu stála u kuchyňské linky Kazumi.
„Jsi vzhůru, mami?" podivil se nahlas. Hnědovlasá žena sebou trhla, rychle se natáhla po ubrousku a dlouze se do něj vysmrkala. ,Copak ona...brečela?´
„Ach, Haruki, dobré ráno. Já jen...No...Tiše, nebo vzbudíme tatínka. Potřebuje se vyspat," zahuhlala do náhrady za kapesník a chlapcova doměnka se potvrdila.
„Co se stalo? Udělal ti táta něco?" přešel starostlivě k ní a položil jí ruku na rameno. Kazumi však poodstoupila, otřela si zarudlé oči a otočila se čelem ke svému synovi.
„Ne ne, tatínek mi nic neudělal, co tě to napadlo," odporovala s křečovitým úsměvem a pocuchala Harukimu už tak neposedné vlasy. Chlapce bodlo u srdce, jak láskyplně o Hideovi mluvila. Byl toho názoru, že si její lásku a péči nezaslouží. Často byl na ni hnusný kvůli několika promile v krvi a velkou částku z obou jejich výplat chodíval prochlastat s kolegy do hospody. Jako malý párkrát vídával, jak spolu rodiče tráví čas a společně se smějí, ale tyhle chvíle byly dávno pryč.
„A co že ty jsi tak brzy připravený?" zajímala se Kazumi a vystrašeně se na zachmuřeného Harukiho zadívala. „Nevzbudili jsme tě v noci, že ne?"
,Ne, ty ne, jen on...´
„Ale ne, vzbudil jsem se sám o něco dříve," poškrábal se rozpačitě vzadu na zátylku. „Tak jsem si myslel, že si udělám něco k snídani." Kazumi jako by rázem ožila a navrátila se zpět do své kůže.
„No konečně jsi projednou dostal rozum!" hubovala naoko a ihned zamířila do kredence. „Posaď se, něco ti nachystám. Doma jsi naposledy snídal, když jsi ještě chodil na základní školu! Víš přece, že-"
„...že snídaně je nejdůležitějším jídlem dne," doplnil ji Haruki s pobaveným úšklebkem. Byl rád, že se jeho matka chová normálně jako obyčejná máma s obyčejnými starostmi.
Teprve když měl v sobě tři rohlíky s borůvkovou marmeládou, byla Kazumi náležitě spokojená. Zrovna když se jí Haruki svěřoval o menší hádce s Noriko- pravý důvod pochopitelně neuvedl- ozvalo se zeshora nesouhlasné zamručení.
„Buďte tam zticha!"
Haruki viděl, jak Kazumi zbledla a jejich bezstarostné úsměvy zmizely. Okamžitě hlavu rodiny poslechli a matka se na chlapce smutně pousmála.
„Už bys měl jít do školy, Haruki. S Noriko-chan se to jistě brzy vyřeší, jste přeci dobří kamarádi, ne?" mrkla na něj, vlepila mu na tvář pusu, které se nestačil ubránit a sklidila ze stolu nádobí. Haruki tedy vstal a následován svou matkou šel do chodby naproti schodům.
„A nezapomeň přinést nějakou tu jedničku," dodala Kazumi a bylo na ní vidět, že je na svého synka pyšná. Haruki jen přikývl, hodil si na záda batoh a se zamáváním dům opustil. Kazumi za ním opatrně zavřela domovní dveře a s povzdychnutím se zadívala nahoru na schodiště, kde se nacházela její a manželova ložnice.
***
Obloha venku byla zatažená, nabírala šedivý odstín a vypadalo to, že se schyluje k dešti. Haruki šel po chodníku podél silnice s hlavou svěšenou, rukama v kapsách a nemohl se zbavit nepříjemného pocitu. Kdyby nevěděl, že Hideo se na svou ženu neopováží vztáhnout ruku, ani by do školy nešel.
,Stačí, že nesnáší mě,´ povzdychl si lítostivě a jen tak-tak uhnul protijdoucímu chodci, jak se nesoustředil na cestu. Už si zvykl na otcovy nálady a na jeho nespokojenost s ním. Hideo si podle všeho přál udatného, silného syna a ne chlapce s dívčími rysy, slabého a, podle něj, neschopného. Zato Kazumi z něj byla nadšená- byl bezproblémový, až na občasné zkraty poslušný, chytrý, talentovaný...Co víc by si mohla milující matka přát?
Haruki byl do svých myšlenek natolik pohlouben, že si nevšiml blížící se školní budovy. Zaznamenal kolem sebe pár studentů, kteří se rozhodli přijít o něco dříve stejně jako on. Teprve když stanul před školní branou a zvedl hlavu, navrátil se do reality. O zídku stála zády opřená Noriko a upřeně jej propalovala pohledem. Nemusel být génius, aby poznal, že čeká právě na něj.
,S Noriko-chan se to jistě brzy vyřeší, jste přeci dobří kamarádi, ne?´ vybavil si matčina slova a musel s nimi souhlasit. To, že si našel nové přátele, přece ještě nemusí znamenat, že zapomene na ty staré. Že by se blondýnka bála právě tohohle?
Odhodlal se tedy a usmál se na ni. Noriko nejdříve jen překvapeně nadzvedla obočí, pak se ale osmělila a úsměv mu nejistě oplatila. Už-už se chtěla od zídky odlepit a jít mu naprosti s úmyslem všechno urovnat, když v tom Harukimu výhled na Noriko kdosi zatarasil. Jakmile se "neznámému" podíval do očí, jeho tváře nabraly růžový odstín a na nějakou blonďatou holku vepředu rázem zapomněl.
„Čau, Kadokawo! Překvapuješ mě, myslel jsem, že tady budeš nastartovaný už v sedm," podivil se Kataki upřímně a položil mu ruku na rameno.
„Ahoj...Já-já zase myslel, že přijdeš o deset minut později jako vždycky," odvětil a mírně se ošil.
Kataki naklonil hlavu na stranu a nechápavě se podrbal ve vlasech. „Eh? Já tady jsem pokaždý už od rána."
„Cože?" Harukimu poklesla čelist. „Ale vždyť pořád chodíš pozdě!"
„No jasně, to proto, že se mi nechce zvedat z lavičky," ušklíbl se a v duchu musel uznat, že takhle vyjevený a v rozpacích je modrovlasý chlapec vskutku k pomilování. „A ani teď se nechystám přijít na čas. Co se trochu projít po městě? Spolu?"
Harukiho tváře nabraly šarlatový nádech a klopil pohled jako nesmělá dívka, kterou místní fešák právě pozval na rande. „No, já nevím, raději bych-"
„Ale no tak, Kadokawo. Bude to jen chvilka, s Miyatou a Watanabem takhle chodíme často. A ty teď k nám patříš taky, ne?"
„J-já...K-Kde jsou vlastně ti dva? Myslel jsem, že budou s tebou."
Kataki nadzdvihl jedno obočí a podíval se na Harukiho jako na idiota. „Ti dva jsou mí kámoši a ne osobní ochranka. Tu navíc ani nepotřebuju."
,Takže se umí i prát? Jestlipak dělá nějaký bojový sport? I když, jeho by nejspíš vyhodili za pozdní příchody...Raději se nebudu ani ptát, čím víc mluvím, tím mě má za většího blbce.´
„Tak co, jdeš se mnou? Kadokawo, potřebuješ se trochu osmělit, tak co začít pitomýma deseti minutama? První hodinu máme toho dědka Kurodu, ten by ti odpustil i celej týden." Haruki věděl, že má černovlasý chlapec vyhráno. Cosi se v něm začínalo bortit a měl neblahé tušení, že to jsou jeho zábrany. Pomalu tedy přikývl a Katakimu se po tváři rozlil vítězoslavný úsměv.
„No vidíš, věděl jsem, že nebudeš úplně ztracený případ," pohladil jej po hlavě jako svého oddaného, poslušného pejsánka.
„Nedělej to, Haruki," ozvalo se zničehonic za Katakiho zády, až oslovený polekaně nadskočil. Zato Kamiyama, ten zůstal ledově klidný a jeho úšklebek se ještě zvětšil.
„Ale ale, někdo nám tady rád odposlouchává," uchechtnul se a otočil se k Noriko čelem. Stáli proti sobě jako lev a lvice, oba bránící to, co pro ně bylo důležité. „Copak tě maminka neučila, že poslouchat cizí rozovory se nemá, Yazaki?"
Noriko přimhouřila oči a znechuceně na svého soka hleděla. Nevnímala kolemjdoucí studenty, kterých každou minutou přibývalo. Vždyť on Harukiho zničí, stáhne ho ke dnu! Co ji rozčilovalo nejvíce, bylo, že se její kamarád klidně nechá ovládat.
„Zmlkni, Kamiyamo! S tebou mluvit nechci, já se se špínou nezahazuju," založila si ruce na prsou a zaměřila se na Harukiho, který v tu chvíli ztuhnul. „A ty! Myslela jsem, že máš rozum! Tenhle budižkničemu tě stahuje k sobě, ty to moc dobře víš a klidně se necháš!"
Kataki si dlouze zívl na znamení naprostého nezájmu a objal Harukiho kolem ramen. Modrovlasý chlapec upřeně zíral do země a neodvažoval se Noriko podívat do očí. Měla pravdu a on to věděl. Věděl to, ale nic s tím nedělal. Ba co víc, nechtěl s tím nic dělat! S Katakiho rukou kolem ramen mu bylo příjemně v bezpečí, proč by se toho měl vzdát? Jen proto, že jí se to nelíbí?
„Nech toho, Noriko," zamumlal a odvážil se k ní vzhlédnout. „Prostě toho nech. Já si vybral sám, začni se starat o sebe. Už jsem ti to řekl včera, tohle je můj život a ty mi ho určovat nebudeš." Noriko se zarazila a Haruki v jejím obličeji na okamžik zahlédl bolest, dívka však stála dál na místě a vzdorovitě si oba chlapce měřila pohledem.
Kataki se zachechtal a přitáhl si Harukiho blíž k sobě. „Slyšelas, Yazaki! Řekl ti to sám! Pokud jsi mu náhodou nerozuměla, rád přeložím- nemá o tebe zájem, takže se přestaň tak urputně snažit, je to marný."
„C-cože? Cos tím myslel?!" vytřeštila Noriko oči a její odhodlání bylo fuč. Kataki se na ni pohrdavě usmál a se zlým zábleskem v očích zakroutil hlavou.
„Nedělej, že nevíš, o čem mluvím," zvýšil hlas tak, aby ho bylo slyšet i na nádvoří. „Miluješ ho, viď, Yazaki? Miluješ Kadokawu Harukiho, nemám pravdu? Jistě že mám, vidím to na tobě. Jaká smůla, že on tě zřejmě nepovažuje už ani za kamarádku. Ale to sis zavinila sama, zlato! Kdybys mu dala trochu volnosti a nesnažila se mu diktovat život, nestalo by se tohle. Takže konečně přestaň strkat nos tam, kam nemáš, takhle si žádnýho chlapa nenajdeš!" S poslední větou natáhl k ohromené dívce ruku a lítostivě ji popleskal po tváři. Noriko se do očí draly slzy ponížení, když většina propukla v hlasitý smích, ale to by nebyla ona, kdyby si dovolila brečet před Kamiyamou. Haruki jí nepomůže, to jí bylo jasné už od začátku. Po celou dobu Katakiho řeči si jen kousal spodní ret a snažil se stát neviditelným.
,Tak ti pěkně děkuju, Haruki...´ Už-už se napřahovala, že přede všemi Katakimu jednu vrazí, ale k její smůle se tak nestalo.
„Už přestaň!" ozval se náš hrdina znovu. „Je to marné, děláš si to ještě horší." Bylo mu ze sebe špatně. Noriko si to nezasloužila, ale...Pořád převládalo to "ale". Navíc, pohled na to, jak je s ním Kataki spokojený, mu dodávalo větší a větší sebevědomí.
„Fajn," odsekla dívka potichu, ale oba chlapci v jejím hlase slyšeli skrytý pláč. „Jak chceš." Otočila se na podpatku a proběhla mezi stále se pochechtávajícími spolužáky do budovy.
,Promiň, Nori,´ omlouval se jí v duchu Haruki urputně, ale když jej Kataki zatahal za límeček, obrátil svou pozornost zpátky k němu.
„To bylo slušné," zašeptal mu pochvalně přímo do ucha hlubokým, podmanivým hlasem, až se Harukimu lehce zatočila hlava, prudce si ho znovu přitáhl k sobě a tak, aby je nezahlédl žádný profesor, opustili dav teenagerů mířící do školy.
Omlouvám se, ale uspokojivý obrázek k Hideovi, k Harukiho otci, jsem bohužel nenašla. Popsaný budeš až v jiné kapitole :) Tak snad se kapitola líbila, včera v noci *a dnes ve tři ráno* jsem se hecla a napsala vám ji :3
Komentáře
Přehled komentářů
Jako...Drahá Kagome-chan tys mě odpoledne zkoušela, že? Vždyť je to úžasná povídka, tak co povídáš, že se cosi potento...Nic se nepotento! Hezky písej dál, ať máme co číst (a já můžu si od Jonneho a Jannieho trochu odpočinout XD)
Zdraví Anko-chan ^_~
....
(Starvation, 22. 8. 2009 13:48)
Uff - jsem ráda, že jsi z Harukiho otce neudělala sadomaso alkoholika, co se vyžívá v mlácení své ženy - ačkoliv bůh ví, co budoucí díly přinesou. Já osobně už jsem alergická na tvrdé otce, sic je někdy sama v příběhu využívám - net je jimi protkán skrz na skrz. Sotva začnu číst nějakou originální tvorbu, už se dočítám o ukeho nemilosrdném otci, či milých rodičů, co, jakmile zjistí, že je jejich syn orientován na stejné pohlaví, své dítě zavrhnou, což se mi zdá asi tak možné, jakože k nám přiletí UFO a vyhlásí nám stav míru hned po vyvraždění celé civilizace! Přijde mi totiž nemožné, aby se milující rodiče takto vzdali svého dítěte - ale budiž, v této povídce se nic podobného (zatím) nevyskytuje, takže nemá cenu to víc probírat.
V předešlé kapitole jsem si stěžovala, že jsi nepopsala uniformu - ani teď jsem se toho nedočkala - mám si představit Doramový obleček typu - kravata sem, košile tam, ponožky ke kolenům všude, kam se podívám? Zda-li měla Noriko sukni a vlasy svázané do malého culíčku, se dozvídám pouze z obrázku. Začíná se z toho stávat dílko inspirující se Fanfiction - tedy všechno za mě obstarají obrázky, proč se popisem postav tedy více zabývat?
Chce to více se vnořit do fantazie - mít před očima každou z postav a hrát si s nimi. Inspirovat se svým okolím, experimentovat! Třeba v minulé kapitolce se mi moc líbilo, jak jsi z onoho rudovlasého chlapce udělala závisláka na žvejkčakách - to mělo grády, bylo to něco nového...něco, s čím se člověk jen tak v životě nesetká.
Doufám, že nejsem až příliš kritická, když sama mám ve svých povídkách meze, ale přála sis to, a tak tě, lidově řečeno, nešetřím a hledám každičký puntíček, který bych Ti mohla vytknout *taková jsem já*
a znova
(Kira, 18. 8. 2009 4:05)
a tentokrát k postavám. mí favoriti sou jasní. Kataki a Shinju, oba idioti, každej svým způsobem, ale dokonalí. vážně je mám ráda. Haruki je.... blb. totální magor, ale správnej. takovej.... trochu až moc. s mírnou dávkou rebélie, kterou mu Kataki určitě milerád poskytne bude dokonalej. Tachi bez komentáře. to je kapitola sama o sobě :D a Noriko.... čím častěji tam je, tím víc mě štve. nějak si k ní pěstuju odpor, možná proto, že je tak moc.... správná. perfektní. hodná. až oc podle pravidel. je vážně tak divný, že ji vůbec nelituju? no jo, Kataki.... :D já sem pro každou špatnost a on je prostě dokonalej. taky chci do jeho party! Haruki, ty malej.... zmetku! ty se tak strašně moc máš a ještě si nejseš jistej, jestli je to správný! užívej si, dokud žiješ!
ale co, Kataki by mu nikdy nic neudělal. je to sice rebelantskej idiot, ale neublížil by mu. on uvnitř přece jen nebude tak zkaženej.
pouze můj názor, můžete se mnou nesouhlasit. ^.~
Haruki,ty parchante!
(Alee-chan...x3 (Krycí jméno Zrůdná Neko), 18. 8. 2009 2:15)
No dobře,zase tak doslovně jsem to s tou Harukiho naivitou fakt nemyslela,ale...Já se s ním začínám čím dál tím víc sžívat,protože jsem se kdysi ocitla v té samé situaci a taky málem přišla o nejlepší kamarádku...o_O
Lol,úplně mě děsí,jak strašně mi to připomíná mě samotnou! *otřásla se* Uf,už nikdy bych to nechtěla zažít,fakt že ne...
Docela chápu i chudinu Noriko a přestala mi bejt tak protivná...
Tak už nás nenapínej a prozraď co se Kataki hodlá Harukimu províst,protože nabývám čím dál tím většího dojmu,že mu něco fakt ošklivýho udělá...T^T
Ale nezabije ho,že ne? Že ne?!
...
(tess, 9. 8. 2009 17:02)chudák holka. je mi jí líto. tohle bylo hnusný. asi nemám předpokládat, že se jí někdy omluví co? no každopádně je to čim dál tím víc zajímavější a já se nemůžu dočka další kapitoly.
....
(terkic, 8. 8. 2009 17:26)Chudák Noriko, ale ta kapitola je dokonalá:) už se těším na to, co na ně chystáš dál:)
Nadpis je na 3 věci XD
(Naru, 7. 8. 2009 13:10)OOH *o* já zírám! je to nááádhera ..další další další další !! XD prosííím je to nádhera tak pokračuj!
...
(Ebika, 6. 8. 2009 20:44)
Ehe nechci urážet hl. herdinu příběhu, ale Haruky je blb a to bez výhrad.
Ale jinak krásná kapitolka už se nemůžu dočkat další!!!!!!!!!!!!:-D
hustýýýý
(Kill, 6. 8. 2009 16:43)Fandím Noriko!! :D:D:D Škoda že mu tu facku opravdu nedala :D:D:D:D mě by bylo taky hrozně :D Takový ponížení chudák holka xDxD Kataki mi příde jako naprostej frája až moc velkej na to abych ho začala nenávidět :D a Haruki je jako holka :D až moc zženštilej což je škoda ^^
. . . . . .
(Walentine, 6. 8. 2009 16:03)Hmm, ty se překonáváš:) Tolik nových povídek... A Kataki... Oooo, to je naprosto!! úžasná postava! Já ho prostě žeru xD
Tys mě zkoušela!
(Anko-chan, 6. 12. 2009 23:34)