2. kapitola- Nový přírůstek
,,To přece nemůžeš myslet vážně! Ty jsi se asi zbláznil!"
,,Nechápu, proč tak šílíš! Nevidím jediný důvod, proč tam nejít!"
,,No ne, vážně?! Já jich vidím spoustu!"
,,Například?!"
Bylo již po vyučování a každý normální student byl na cestě domů. I přesto se však jistou téměř prázdnou třídou linula dvojice rozezlených hlasů. Noriko a Haruki stáli před tabulí naprosti sobě, jeden rudší vzteky než druhý.
,,Co třeba samotný Kamiyama?! Vždyť je to obyčejný kretén, který si myslí, že mu všechno jen tak spadne do klína! To ti nestačí?!" ječela Noriko nanejvýš rozzuřeně a jen stěží se držela, aby svému naivnímu kamarádovi jednu na místě nevrazila. Nemyslela si, že zrovna on bude tak lehkovážný a dobrovolně se vydá přímo do jámy lvové.
,,Přestaň se chovat jako moje matka!" křikl po ní jindy klidný Haruki a opovržlivě si ji měřil pohledem. ,,Nemůžeš mi říkat, co mám a nemám dělat! Starej se laskavě o sebe, jasný?! Nejsem na tvý kázání zvědavý! Ani na střední ses nezměnila, pořád stejně panovačná, co?!"
Noriko stála zaraženě na místě a s překvapením pootevřenými ústy sledovala, jak se Haruki otáčí a běží ze třídy pryč. Jeho slova se jí dotkla, vždyť o něj měla jen starost a on po ní takhle vyjede...
,,Fajn! Fajn, dělej si, co chceš! Ale pak si za mnou nechoď stěžovat!" zakřičela ještě, přestože ji už nemohl slyšet a zamračeně si setřela slzy, které se jí nahrnuly do očí. ,Nechci, aby se ti něco stalo...Kamiyamovi nevěřím ani nos mezi očima, je to zmetek!´ S popotáhnutím se otočila a šla ke své lavici pro batoh. Na základní škole se spolu občas hádali, ale to bylo spíš jen obyčejné hravé kočkování. Haruki na ni nikdy nebyl takový.
,Stejně by mě ale zajímalo, co zrovna Kamiyama může chtít po někom, jako je Haruki,´ pomyslela si sklesle a pocítila nepatrný osten žárlivosti. S povzdechnutím se narovnala, ale dříve než se stihla otočit, upoutala její pozornost postava, spěšně vycházející z hlavního vchodu školy. Po tváři jí nejspve přeběhl stín bolesti, pak se však uraženě zamračila.
,,Ale já to zjistím, tím si můžeš být jistý," slíbila spíše sama sobě, s odhodláním se bleskurychle otočila a pospíšila si ven, směrem na školní hřiště.
***
,Nána, co si o sobě vůbec myslí? Přece si od ní nenechám rozkazovat!´ Zatímco Haruki mířil s nafouknutými tvářemi na místo schůzky, nadával v duchu na svou kamarádku. Uvědomoval si, že to nejspíš přehnal, pořád měl před očima její šokovaný a ublížený obličej. Věděl, že o něj pravděpodobně měla jen strach, ale to ji neomlouvalo. Už přece nejsou děti a umí se o sebe postarat sami. Možná to Harukiho dopálilo nejvíc- Noriko mu svým výstupem dala jasně najevo, že mu nedůvěřuje a podceňuje ho. Zasloužila si to!
Zahnul za roh budovy školy a na chvíli se zastavil, aby se po hřišti rozhlédl. Na neudržovaném trávníku nebyla ani noha a i na lavičkách vzadu bylo pusto. Zatoužil se vrátit a odejít domů jako všichni ostatní, začínal být z toho všeho poněkud nervózní, ale pokračoval dál. Nechtěl dát Noriko za pravdu, nechtěl vidět její vítězoslavný úšklebek, kdyby se to dozvěděla. O čemž nepochyboval, Noriko věděla o všem, co se kde šustlo. Nebyla jednou z těch holek, kterým se důvtipně přezdívalo "hlásné trouby", byla jen neuvěřitelně vnímavá a často sloužila jako školní vrba.
Přešel přes celé hřiště k lavičkám, kde se na jednu z nich nejistě posadil. Měl pocit, že se každou chvílí odněkud vynoří jejich plešatý ředitel s pivním břichem, které mu povětšinou přepadávalo přes pásek kalhot, aby si ho pěkně podal. Po vyučování se na hřiště nesmělo a kdo tohle vyhlášení porušil, týdny a týdny seděl po škole v ředitelně, kde si musel psát úkoly a poslouchat ředitelovy pokusy o flirtování se zástupkyní.
Haruki si povzdechl a kouknul na své náramkové hodinky. Digitální číslice hlásaly něco po třetí hodině odpoledne a Kataki pořád nikde.
,Třeba si ze mě vážně chtěl udělat jen srandu a teď se mi někde směje.´ Hlavou mu probíhaly nejrůznější myšlenky , zůstával však zarputile sedět na místě. Netušil proč, ale věřil tomu problémovému klukovi, že se ukáže.
,Proč ho vlastně pokaždé před Noriko bráním?´ Aby si Haruki zkrátil čas, položil si záludnou otázku. On sám tomu nerozuměl. Na bývalé škole spolu s Noriko táhli proti takovým týpkům za jeden provaz. Blondýnka v této tradici pokračovala, ale on, jak s oblibou říkávala, sešel na scestí. Nikdy se nad tím tolik nezamýšlel, neměl na to čas, ale možná se Noriko cítila zrazená. Bylo mu jí líto, ale i přesto s ní nesouhlasil. Kataki se od těch ostatních nafoukanců prostě lišil. Ne vzhledově, bylo to v něm...
,,Ty vole, co mu je? Vypadá, jako by viděl ducha ředitelový starý!" Haruki sebou polekaně trhl a vzhlédl. Naprosto uvolněně k němu mířili tři kluci, přičemž Kataki si kráčel jako správný vůdce uprostřed. Ty dva ostatní Haruki nepoznával. Jeden z nich byl blonďák s hnědýma jiskřivýma očima a rošťáckým úšklebkem, nejspíš stejně starý jako on. Harukimu bylo ihned jasné, kdo měl tu nejapnou poznámku na svědomí. Druhý chlapec měl červené vlasy téměř po ramena trčící do všech světových stran a oči stejné barvy. Vypadal, že je duchem někde úplně mimo a každou chvíli se mu z úst vynořila velká žvýkačková bublina.
,,Takže jsi přišel," konstatoval Kataki a tvářil se nadmíru spokojeně, ,,to jsem rád." Haruki chtěl něco říct, ale jen němě otevřel pusu a beze slov koukal dál na tu podivnou sebranku.
,,Hele, jseš si tím jistej? Vždyť vypadá, jako by si nedávno sundal plíny," nadzvedl blonďák obočí, zatímco si Harukiho kriticky měřil pohledem. ,,Připomíná víc holku než kluka. Děvče, poslyš, máš nějakýho přítele?"
,,Nech ho bejt, Miyato, už zase moc mluvíš," usadil jej Kataki mírně otráveně, ale oči mu vzrušením zářily.
,,Ehm, o co tu jde?" Harukimu se konečně podařilo zbavit se obrovského knedlíku v krku a teď se mračil na blonďatého chlapce. On a plíny? Děvče?!
,,Ale ale, princeznička se- AU!" Miyata Tachi se pod Kamiyamiho herdou mezi žebra pořádně prohnul a zaskučel.
,,Sorry za tu jeho nevymáchanou hubu," prohodil Kataki k Harukimu, znenadání jej chňapl za paži a jediným trhnutím vytáhl na nohy. ,,Teď abych vás představil." Haruki jako v tranzu přikývl, přestože mu to celé nedávalo smysl.
,,Ne, díky, umím mluvit sám," odsekl blonďák uraženě, zatímco si horečně třel bolestivé místo. ,,Když už to teda musí bejt...Jsem Miyata Tachi. Ty jseš Kadokawa, jo, já vím," ignoroval Harukiho už-už napřaženou ruku a namísto toho jej lehce praštil pěstí do ramene. Mordovlasý chlapec tohle ani v nejmenším nečekal a nebýt Katakiho, který jej pohotově chytil zezadu, nejspíš by teď polykal trávu.
,,No tak, nebuď nezdvořilý," pohodil hlavou Kataki směrem k vítězoslavně se tvářícímu Tachimu, ale v jeho hlase byl slyšet smích.
,Co má tohle všechno znamenat? Proč mě s nimi seznamuje? Vůbec to nechápu,´ běželo Harukimu hlavou a snažil se netvářit příliš šokovaně. Zadíval se na posledního z trojice a čekal, až taky spustí. Za tu dobu neřekl zatím jediné slovo a Haruki měl dokonce pocit, že vidí, jak se mu klíží oči.
,,Tohlencto je Watanabe Shinju," chopil se představování Tachi a vzal červenovlasého chlapce kolem ramen. ,,Je to kapku podivín, ale zvykneš si."
,Zvyknu? A na co? Proč bych si měl sakra zvykat?!´ Haruki byl čím dál zmatenější, ale raději se neptal nahlas. Pohled na tu dvojici byl komický- zbrklý, ukecaný blonďák se gebil na tichého a flegmatického chlapce, který vypadal jako náměsíčný.
Zničehonic Shinju vrazil ruku do kapsy a chvíli v ní šmátral, než našel, co hledal. Tachi si rychle zacpal pusu, jak se snažil dusit v sobě smích, a Kataki stál opodál a ležérně se opíral o strom s rukama založenýma na prsou.
,,Na," houkl Shinju a něco Harukimu podával. Modrovlasý chlapec se k němu musel trochu přiblížit, aby viděl, o co jde. Když onen předmět zaregistroval, povytáhl obočí nahoru a vzápětí Tachi doslova vybouchnul smíchy.
,,Vezmi si to, jinak tě bude do konce života nenávidět." Haruki ztuhl a otřásl se, když jeho ucho ovanul Katakiho horký dech. Mírně se mu zatočila hlava, ani nevěděl, kdy se k němu dostal. Opět upadl do tranzu a poslušně jako loutka si od Shinjua vzal nabízenou žvýkačku.
,,A proč se tak směje?" ukázal prstem na Tachiho, který se málem svíjel v křečích, a nechápavě se otočil ke Katakimu. On jediný tady vypadal normálně a při smyslech.
,,Nejspíš si vzpomněl na naše seznámení, Watanabe nám udělal přesně to samý. Někdo je závislej na čokoládě, jinej na sexu, ale jeho drogou jsou žvýkačky," vysvětlil Kamiyama a musel se pousmát jeho nevěřícnému výrazu.
,,Jo a tím, žes ji přijal, jsi k nám oficiálně vstoupil do party," oznámil Tachi, zatímco si stíral slzy smíchu. Shinju už zase upadl do offline stavu a Haruki...
,,Cože?!" vyjekl a myslel si, že se přeslechl. Jeho hlas nabral nepříjemnou výšku, což Tachiho vyburcovalo k dalšímu záchvatu. Modrovlasý chlapec se o to ale nestaral a znovu se otočil na Katakiho. ,,Že to není pravda?"
,Je roztomilej, když se tváří tak zoufale,´ proběhlo Kamiyamovi hlavou a upřeně se Harukimu zadíval do očí. Jasně viděl, jak strnul a donutil ho se mírně červenat. Byl si jistý, že v tuto chvíli by jej donutil udělat všechno, co by chtěl. A možná, možná by toho mohl třeba i využít...
,,Copak, nechceš se k nám přidat?" nahodil překvapený výraz a v duchu si už mnul ruce, když Haruki rychle sklopil pohled k zemi.
,,T-tak jsem to zrovna nemyslel," zamumlal Kadokawa značně nervózně a přemýšlel, jak z téhle situace vybrousit. Ale copak to vůbec šlo? ,,Já jen...Nechápu proč? Co je to vlastně za partu?"
,,Jsme poslové boží, cos myslel?" protočil Tachi oči v sloup, ale vzápětí musel uhýbat další leaderově ráně.
,,Prostě jsi mě zaujal," pokrčil Kataki rameny. ,,Mohl bys k nám časem zapadnout. Navíc jsi celkem populární, hlavně u holek."
,,To ty bys byl taky, kdyby se tě holky nebály," poznamenal Tachi s úšklebkem, avšak z dostatečné vzdálenosti od něj. Haruki těkal pohledem po těch třech a cítil, jak se jeho hruď, ačkoli nechtěl, dmula pýchou. Ze všech možných lidí ze školy i okolí si Kataki vybral zrovna jeho! Ať už si říká kdo chce, co chce, tihle kluci nevypadali na velké grázly. Ano, byli poněkud divní, každý svým vlastním způsobem, ale Haruki o jejich partě ještě ani neslyšel. Už jen to přece musí znamenat, že nejsou špatní...
,,A kde se scházíte, nebo tak? A v kolik?" zeptal se s důležitým úsměvem, aby dal najevo zájem.
,,To je vážně magor," povzdechl si Shinju, líně převaluje v puse žvýkačku a nevěřícně si zrudlého chlapce prohlížel. ,,Hochu, tohle není pletací kroužek."
,,Tý jo!" zařval Tachi nadšeně, přiskočil k Harukimu a vzal ho za ruce. ,,Jseš kromě mě a Katakiho snad první člověk, kterej ho donutil promluvit! Bravo, jseš fakt třída!"
,,Miyato, já tě varuju," zavrčel výhružně Kataki a pohledem svého kamaráda doslova vraždil. Tachi na znamení míru sklapl, zdvihl ruce a s otráveným úšklebkem se od značně zmateného chlapce vzdálil. ,,Jsme parta, ne klub. Chodíme spolu ven, bavíme se po svým způsobu."
,,A jaký je ten váš způsob?"
,,To se časem dozvíš. Nemusíš mít strach, nic zvlášť ilegálního to není." Kataki vzal Harukiho kolem ramen a společně i s Tachim, který na ty dva dělal zezadu posměšně grimasy, a už zase napůl spícím Shinjuem opustili hřiště a školní pozemek. Pohled na tu partu i s novým členem byl ještě bizardnější než na začátku.
Sotva zašla čtveřice chlapců za roh, zpoza jednoho z keříků vystoupila světlovlasá dívka, která se mračila víc než kdy předtím. Slyšela i viděla většinu z toho, co se před chvílí odehrálo a ani trochu se jí to nelíbilo.
,,To nedopustím," zamumlala Noriko výhružně do vzduchu, ruce zatnuté v pěst se jí vzteky třásly. Nesmí dopustit, aby Harukiho stáhli k sobě, prostě nesmí!
Snad se vám kapitola aspoň trochu líbila. Další ještě nemám příliš naplánovanou. Jako další by měla přijít další kapitola Splněného snu 2, ale do toho se mu vůbec nechce...T_T
Snad se neztrácíte ve jménech, ale kdyby ano, tady máte těch pět hlavních postav (Joshuu Morgana prozatím vynecháme :3) Nezapomeňte, že nejprve se píší příjmení, to je ale určitě vám všem jasné ;)
Kadokawa Haruki, Kamiyama Kataki, Yazaki Noriko, Miyata Tachi, Watanabe Shinju
To je snad vše, s pozdravem Kagome-chan! (pro ty z Naruto tábora Kagome-zrůda xD)
Komentáře
Přehled komentářů
Pěkné, opravdu. :)
Snad jen opět musím vytknout popis postav - nevím, jestli mi to uniklo, ale nosí školní uniformy? Já jen že mě napadlo, že kdyby ano (a mě to opravdu ulítlo z hlavy), tak by bylo hezké popsat jejich styl - tedy určitě nenosí jako slušnáčci upravené košile s hezky uvázanou kravatou X.x...Pak je tu tedy také možnost, že jsi jim nechala oblečení, jaké mají na obrázcích - ale myslím si, že i to by si zasloužilo popsat.
Jinak nemám co vytknout :)
Shinju je geniální! xD
(Alee-chan...x3 (Krycí jméno Zrůdná Neko), 18. 8. 2009 2:03)
Lol! xD "Upadl do offline stavu" ... Ty mě asi chceš zabít?! xD
Začínám tuhle povídku zbožňovat,jen už proboha z Harukiho udělej něco ne tak strašně naivního,abych ho nemusela začít nesnášet. Vážně,Kataki,Tachi a Shinju jsou fakt skvělí...Jen Noriko by nemusela tak prudit,ale tenhle protivnej prvek asi musí bejt všude,aby se děj měl kolem čeho točit,že?
Hele,jen mě musíš ujistit že Harukiho nezabije nikdo z Katakiho party. Že ne? Že neee...?! *psí očička*
juuuj
(Emauinka, 22. 7. 2009 18:44)ne ze jim to ta pitoma holka nejak pokaziii....jo a vis jak hrozne me napinas, hoooneeem dalsi diilecek
. . . . . .
(Walentine, 19. 7. 2009 10:25)Skvělé:) jeden větší sympaťák, než druhý... Už se těším na další...
SS.2 na svete!
(Lenalee Uchiha, 15. 7. 2009 4:59)Juuu, dalsi! A jestli v SS 2 uvedes, kdo te vybuzeroval, tak se neznam xD
=))))))))
(Nelie, 14. 7. 2009 13:15)Jujky, žvýkačky pěkný. Super kapitolka... těším se na další. Budu to napjatě sledovat a tentokrát to nepropásnu
...............................
(Akyra, 13. 7. 2009 14:05)Kagome snad to nebude tak vážné>.< honem pokráčko a moc se těším na SS:D
uaaaaa
(Kira, 12. 7. 2009 21:33)to je tak geniální! další další další dalšííííí T_________________T
...
(terkic, 12. 7. 2009 20:47)to bylo moooc pěkný, už se nemůžu dočkat, až bude další díl, vypadá totiž hoodně zajímavě:)
....
(Starvation, 22. 8. 2009 13:20)