Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. Oko za oko, válka začíná

25. 7. 2010

Edward si v hlavě přehrával jeho slova a mračil se do klína. Nelíbilo se mu, jak s ním ten kluk jednal, jeho přístup se vymykal normálu. Ač nerad, přiznal si, že tuhle malou uvítací bitvu prohrál na celé čáře. Při takové myšlence se otřásl vzteky. Nečekal, že se Travis bude chovat zrovna takhle, tušil, že v tom má prsty i Clair. Odfrkl si a zavrtěl hlavou. Ani od ní na tohle nebyl připravený. Už se na ni nebude moct tolik spoléhat.

,Však já najdu způsob, jak to vrátit zpátky,´ pomyslel si a rty se mu na okamžik roztáhly do úšklebku. Za ty tři měsíce si neuvěřitelně zvykl na to, že kolem něj lidi skákali. Komu by to taky vadilo? Všichni ze začátku nedělali nic jiného, než ho litovali, až s tím začal i on sám. A nehodlal to měnit, sakra, vždyť si to zaslouží! To on tady trpí, je upoután na lůžko, necítí polovinu svého těla! Ještě aby mu kdo co vyčítal!

Přesně tak to cítil. Tak to je a takhle to taky zůstane. Musí. Jedna prohraná bitva neznamená celkovou prohru. Válku už má předem v kapse. Stačí jeden blonďákův chybný krok a položí ho na lopatky, ani nebude muset tuhle místnost opustit, vše bude pozorovat z tepla a pohodlí postele.

Stačí, když ho Doyle podcení. Nehlídat si záda v přítomnosti Edwarda Harrisona, to je fatální chyba.

Zrovna plánoval další tahy proti Travisovi (plány na vyhození matčiných najatých lidí se staly jeho koníčkem), když se dveře pomalu pootevřely. Nejprve se v nich objevila Claiřina černovlasá hlava, usmála se, když zachytila jeho pohled, a pak až vplula dovnitř i s podnosem v rukou.

Oběd, zlato,“ oznámila zvýšeným hlasem a za doprovodu elektrických a basových kytar k synovi přistoupila. Na stolku vedle místo nebylo, proto mu tác s jídlem položila na klín. Musela se hodně nahnout, vozík jí překážel. Nechtěla ho však odsouvat, bála se, že by tím na něj Edwarda upozornila.

Dík,“ přikývl, až při pohledu na těstoviny zalité oranžovo-červenou omáčkou, jedno z jeho oblíbených jídel, si uvědomil, že má hlad.

Clair se narovnala a zamrkala. Zdálo se jí to, nebo Edward opravdu poděkoval? Ani si nepamatovala, kdy naposledy od něj tohle slůvko slyšela. Zacukaly jí koutky a měla chuť zabořit prsty do jeho vlasů, věděla však, že by ucukl.

Ani v nejmenším netušila, že Ed právě započal svou hru.

Za jídlo se neděkuje,“ řekla láskyplně, jen letmo ho pohladila po rameni a odebrala se pryč. Jakmile se za ní dveře zavřely a klika se vrátila do původní polohy, musel se tiše uchechtnout. Nejlepší na všech těch intrikách bylo, když viděl, jak lidé reagují přesně podle jeho představ. Propadl pocitu, že někoho dokáže takhle ovládat. Moc dobře zpozoroval matčinu radost, jako by se snad znovu postavil a ne jen poděkoval. Bylo to až ubohé.

V hlavě se mu začínal rýsovat konkrétní plán. Co mohl vidět a slyšet, tak Doyle opravdu nevypadal, že by odešel jen tak sám, ať už bude dělat cokoli. Iritovalo ho, když na urážky reagoval tím svým úsměvem. Byl si jistý, že to v sobě jen dusí. A jakmile se mu všechno podaří dostat na povrch, matčiny iluze se rozplynou a bude to nakonec ona sama, která toho ubožáka odsud vyžene.

Spokojeně popadl příbor a pustil se do jídla. Strategie se mu zdála dokonalá, určitě se nemine účinkem a nakonec se ještě skvěle pobaví. Viděl to před očima – provokativně mává zničenému Doylovi na rozloučenou, vidí na něm, že si až moc pozdě uvědomuje, že to všechno byly jen dobře promyšlené kroky dobrého taktika...

Vidlička cinkla o prázdný talíř, dojedl. Zapřel se rukou a nahnul do boku, aby mohl odložit podnos na notebook. Zabořil záda zpět do polštáře a chtěl pokračovat v opájení se podobnými představami, ale pohled mu padl ke stolu, kde na zemi ležel jeho batoh a Doylova taška. Chvíli na ni jen zíral, než se mu koutky úst pomalu začaly zvedat.

,Podíváme se panu učiteli na zoubek,´ řekl si, ruce ho rázem začaly svrbět nadšením. Nebude na škodu, když se o něm dozví něco víc, mohlo by mu to pomoct. S automaticky kyselým výrazem si natočil vozík čelem k sobě a za pomoci rukou do něj své tělo přenesl. Paže, na ty byl právem hrdý. Jakmile v něm seděl, popojel dozadu, aby se i nohy sesuly z postele. Hned nato se rozjel přímo k tašce, pro kterou se opatrně sehnul.

***

Děkuji, bylo to vynikající! Jako od mé mámy, ta taky vařila skvěle i polotovary!“ Clair si s potěšeným ruměncem přebírala talíř od hocha, který se olizoval málem až za ušima. Jak dlouho už nikdo její kuchařské umění nepochválil! Od té doby, co Dave umřel, odpověděla si sama. Teď teprve poznala, jak moc jí i takové maličkosti chyběly.

Jen vrtěla hlavou a jala se umýt nádobí. Travis se s lehkým úsměvem a plným žaludkem zvedl a pomalu přešel do obýváku, odkud už cíleně zamířil do chodby. Zastavil se u stěny naproti a očima přejížděl z jedné zarámované fotografie na druhou. Jak hlemýždím tempem postupoval ke vchodovým dveřím, přirůstalo mu tohle místo k srdci, jako by s Harrisonovými prožíval všechny radostné okamžiky, počínaje svatbou Clair a Davida přes narození Edwarda (jako malé děcko byl s baculatými tvářičkami k sežrání, pomyslel si pobaveně). Rodinné fotky však ukazovaly čtyři členy. Na delší chvíli se zastavil u jednoho z obrázků, na kterém se zubil zhruba stejně starý kluk s hnědými kudrnatými vlasy, staženými do copu. Tvářil se, jako by ho někdo právě rozesmával, ramena měl vystrčená dopředu, hlavu mírně zakloněnou a hnědé oči téměř schované za víčky. Vyvolával v něm chuť se zasmát taky. Podvědomě zvedl ruku, aby se mohl toho sympatického obličeje dotknout.

To je můj druhý syn, Rodney,“ ozval se vedle něj klidný hlas, až povyskočil. Ihned ruku stáhl, jako by fotku chtěl ukrást a ne si na ni jen sáhnout. Clair domyla nádobí, šla se po něm podívat a když viděla, jak soustředěně si jejich obrázkovou historii prohlíží, zvedlo to v ní vlnu radosti. Bylo jen dobře, že se z vlastní vůle o ně tak zajímá.

Vypadá na fajn kluka,“ přiznal Travis, když se vzchopil. Černovlasá žena s úsměvem přikývla a postavila se těsně u něj.

Je jen o několik málo let starší než vy,“ řekla. „Dělá pro armádu v Americe, takže tady bývá jen zřídka. Naposledy k nám přijel na Vánoce.“

To tady nebyl ani... potom?“ Záměrně se vyhnul slovům, jako byla „nehoda“ či „smrt“.

Pochopila a na okamžik zavřela oči. „Měl plno práce. Chtěl přijet, rád by tady byl, jenže se nemůže jen tak sebrat a přiletět domů. Nechci mu přidělávat starosti, ale chystám se mu napsat, jak to s Edovým postojem vlastně je. Ví jen to, že zatím nemůže chodit. Rodneyho má Edward hrozně rád, znáte to, starší bratr a ještě ke všemu voják, těžko k takovému člověku nevzhlížet.“

Travis poslouchal a přikyvoval. „To by měl Ed beztak radost, kdyby tady přijel. Navíc by s ním mohl hodit řeč, otevřít mu oči. Určitě mu napište, za pokus nic nedáte.“ Ještě se naposledy zadíval na rozesmátý obličej Rodneyho, aby z něj načerpal více energie, kterou vyzařoval. „Radši ještě půjdu nahoru, měli bychom si zvyknout, že spolu budeme nějaký ten čas trávit. Oba,“ mrkl na Clair, která s ním jen souhlasila, a vydal se po schodech nahoru.

Nedalo mu to a vykračoval si do rytmu hudby, bezstarostně mířil na konec chodby v patře k posledním dveřím Edova doupěte. Vzal si příklad z paní Harrisonové, vzal za kliku a s předem nachystaným úsměvem dveře zprudka otevřel, nehodlal se s tím párat.

Ztuhl na místě a úsměv mu rázem zamrzl. Do uší ho udeřila hudba, rázem o dost hlasitější než za zavřenými dveřmi, a do očí ho uhodil pohled na černovlasého kluka. Seděl ve svém vozíčku u nohou postele, čelem ke dveřím, s jeho taškou v klíně a jejím obsahem v rukou.

Jakmile Edward zaregistroval Travisův příchod, vzhlédl od malé fotečky dívky v peněžence a očekáváním mu zajiskřily oči.

Oko za oko, kamaráde.“

 

 

033.jpg

Ještě jednou všem děkuju! Dovolenou jsem si užila jaksepatří, nenapsala jsem totiž téměř ani řádku xD Jen jsem se pařila v osmatřiceti stupňových vedrech a hlavně plavala *-* Nu, snad se kapitola líbila :) S Rodneym se blíže seznámíme až později :)               Bou-chan, zkusím na Splněném snu zapracovat, děkuji. Problém je, že jsem se sekla v jisté části a nějak moc jsem do toho zabředla, takže se těžko budu vyhrabávat. Najdu si však den a sednu k tomu :)              Aryo!! Ha! xD Víš, jak moc mě potěšilo, že čteš zrovna Ostřelovače?? A že se ti zalíbil Spike? Nevíš! xD Jsem v extázi! Na Spikův "životní příběh" se taky dostane, nemusíš mít strach, mám to všecko naplánované x3 Nebude to sice úplné terno, ale...asi bych nechtěla O_o xD                  Empink, mockrát děkuji za takový povzbuzující komentář, dlouho jsem po jeho přečtení jen seděla s připitomělým úsměvem na tváři :) Budu se snažit dál zlepšovat, ať nikoho z vás nezklamu :)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

agrh!

(Mia, 2. 9. 2012 18:42)

Ed je můj člověk a zároveň pořádnej idiot! :D Obdivuju ho za dokonalou taktiku. Manipulace s lidmi je opravdu skvělý koníček. Ale i když vím, že svoje postižení zahrnul do plánu, tak s ním nesouhlasím. ano, on to získal úrazem, to je pro něj několikanásobně těžší než pro mě... ALe pozitivní přístup by mu to dosti ulehčil.

..!!Konečně zpátky!!..

(Empink, 26. 7. 2010 21:27)

Ehm..ehm...Jak začít komentář když se velká nadaná spisovatelka vrátila zpět? Asi..možná tak nějak? Vítej doma amigo!! Jsem velice moc ráda, že jsi napsala pokračko na Domácí učitel. Musím se přiznat, že mě právě tato povídka hodně nadchla! Máš skvělé nápady, které doufám nemají konce! Uživej si prázdniny a nezapomeň sem občas něco šoupnout!! Doufám, že tě můza bude líbat každý den...8-D...no ne každý, ale často...XD...

...

(Itachi-chan, 31. 10. 2010 19:57)

páni O.o na tuhle stránku chodím už dlouho a poprvé jsem se rozhodla přečíst si nějaký cyklus a... můžu k tomu říct jenom: POKRÁČKO!!! :D
doufám, že se brzy objeví a že se tam konečně i to shounen-ai nějak objeví :3

Baf

(Nelie, 30. 10. 2010 0:39)

Takže milá Kagome, škola je velký oříšek, známe všichni, já přes půl roku nepřidala ani blbou omluvu. Ale ty, drahá, musíš přidat aspoň řádek k téhle geniální povídce. Protože jestli to neuděláš, padne mnoho obětí a to by jsi určitě nechtěla.
Travise jsem si zamilovala, někoho takového bych potřebovala na bratra. Nehledá job?
Edwarda vidím jako spratka, kterému doufám Travis promluví do duše. Má důvod sice být proti světu, ale jeho chování je přes čáru a zasloužil by pár na holou.
Jakmile si najdeš chviličku, napiš prosím dalčí část. Páč jinak bych musela litova, že jsem tohle začala vůbec číst a to já nechci. Když totiž cokoliv začnu číst a nadchne mě to, jako tohle, přemýšlím pořád jak to bude pokračovat a v hlavě mi běží vlastní scénáře. Budeš mě mít na svědomí, až mě z toho klepne =)
Hele, klidně ti budu dělat domácí úkolu nebo tak, ale písaj pls. Tahle povídka se pro mě jeví jako most do říše, kde není fonetika, jazykověda, latina a blížící se zkoušky. Napíšu ti díky ve všech možných jazycích, když tu přibude další díleček.
Tak předme moc děkuju (já ti věřím) a omluv můj dlouhý výlev =)

Dôležité :)

(Nayuki, 22. 10. 2010 10:48)

Drahé SB-čko :),
na mojom blogu sa koná niečo ako rozhodnutie o tom či budem pokračovať s blogom alebo nie, ak sa ožveš berem to ako súhlas, tie SB-nka ktoré sa neozvú si mažem zo zonamu,

bude to trvať do konca víkenda, arigato ♥

...

(AnnElfwind, 7. 10. 2010 20:37)

Tak kdy bude další díl? Už na něj čekám pár týdnů... To jest od té doby, co jsem tyhle stránky a tuhle povídku objevila...

nádhera

(sisi/ctenar, 26. 9. 2010 13:11)

já chci další díl, to je úplně suprová povídka!

Ahoj!

(Broskynka, 21. 8. 2010 13:06)

Takže prvá vec - Prepáč mi, že píšem komentár tak neskoro *úklon alá Japonec*... ide o to, že som lenivá a nič sa mi nechce, takže na komentovanie väčšinou kašlem -_-" ... no, ale povedala som si, že tá poviedka si zaslúži pochvalu, a tak som si ju prečítala druhýkrát a tento raz už píšem aj komentár... Túto poviedku mám rada od prvej chvíle ako som ju začala čítať... je to reálne. nič také na čo by som sa musela pozerať s výrazom "si robíš srandu, nie?" ... skrátka je to REÁLNE - a to je presne to, čo milujem na tvojích poviedkach - neznejú ako trápne romantický román, kde na každej strane nájde človek aspoň štyri klišé... okrem toho tie charaktery - krása! *rozplýva sa* (za tie roky čo čítam poviedky na internete som čoraz viac kritická (každý sa raz prežerie tých romantických táranín, ktoré sú snáď úplne všade - nie je to tak, že by som nemala rada romantiku ja len nemám rada naivnú a trápnu romantiku) a charaktery,ktoré sú dobre vykreslené a nemenia sa každé dve minúty sú vzácnosť... ale tu v tejto poviedku sú! ...ach bože, tie CHARAKTERY! ... no a v neposlednom rade originalita! ... Len tak ďalej! Pokračuj v písaní a rob Broskynke aj naďalej radosť! Presvetľuj ďalej tento tenmý svet inetnetu kde človek (hlavne večne kritická B-chan) nájde máločo čo stojí za prečítanie! *melodramatický výraz tváre* ... no dobre končím vyčerpala som všetko čo som chcela povedať ... =3

Jůůůůů x)

(Neru-chan, 17. 8. 2010 19:35)

Hezké,hezké, už se tesim na další díl, sem zvědavá co se stane dál :)

Drahá, talentovaná Kagome-san:)

(Iva (www.onnanoko.blog.cz), 13. 8. 2010 17:44)

Uh? O.o Čo? A teraz rýchlo rýchlo pozrieť, či to pokračuje ďalej. Nepokračuje! Och! OCH! Tento príbeh je návykový, sakra. Túžim po tom, vedieť, čo si ten malý jeden pomstychtivý a... vymyslel na Travisa :] Píš píš píš :] Je to super :]

Klobuk dole

(Shu, 6. 8. 2010 23:41)

Uhm...chcela som začať asi tým, že napíšem, ako väčšina komentátorov podobným klišé typu: "Čo k tomu napísať", "Nechcem sa opakovať", a pod. Avšak po chvíli by na to prišiel hádam každý, kto si prečíta nielen môj, ale aj reakcie iných, že len opakujem po nich. Tak to zhrniem.
Za dnešný deň som stihla prejsť 2 najčerstvejšie kapitoly Ostřelovačů a všetky zatiaľ zverejnené kapitoly tejto poviedky. Som z nich nadšená a z čistým svedomím môžem povedať, že som až k smrti zamilovaná do tvojho štýlu písania (nie, nepreháňam : )). Neviem čím to je...či je za tým čeština, ktorú nemám za potrebu si prekladať (už ako malá som pozerala toľko seriálov v češtine, včetne pokémonov, takže mi tento jazyk vôbec nerobí problémy - niekedy si nevšimnem ani to, že je to česky a nie slovensky...), alebo je za tým nejaký tvoj prirodzený, či vybrúsený talent. A ak mám byť úprimná, myslím, že ako spisovateľka by si došla pekne ďaleko - i keď nie som žiaden znalec talentov a sama píšem, len amatérske poviedky a snívam o nevysokej kariére spisovateľky. Tvoje diela sú ľahko čitateľné, zreteľne napísané s prehľadom a tipujem, že máš aj pekne rozsiahlu fantáziu. Obdivujem takisto tvoj prehľad situácie - ako elegantne a v krátkosti dokážeš človeka uviesť do situácie je priam dychberúce. Len toľko. Myslím, že viem vyčítať z tvojich poviedok, ako veľmi rada ich píšeš a ako veľmi sa snažíš tým ľudí zaujať a zabaviť. : )
Teším sa na ďalšie dieliky.

Gomen :3

(verasiny-povidky.blog.cz, 6. 8. 2010 0:46)

Taakže, moc ráda bych začala tím, jak moc úžasné to bylo a tak, ale prvně cítím povinnost se omluvit, že jsem tu tak dlouho nebyla. Gomen, měla jsem toho moc. Prožívala jsem tu lásku, kterou jsem spolu tenkrát tolik pomlouvali :D Ale homosexuální..a ta je přece skvělá :D Jinak mě věčně otravují rodiče (moje ne tak úplně heterosexuální orientace a zalíbení v "buzerantech" je zrovna netěší XD )
Ted ale ke kapitolce, byla vskutku úžasná. Jen at mu Ed nakope zadek (nemůžu si pomoct, ale já mu fandíííím)XD XD Moc bych si přála, aby se tu btzy objevila další kapča...a v ní by mohla třeba Doylova přítelkyně mít nečekaně infarkt.. XD XD No co, jsem yaoistka tělem i duší. Takže už se moc těším na další :))))

lenalee.estranky.cz

(Lenalee Uchiha, 3. 8. 2010 22:26)

No super :) už začíná pořádná akce *svítí jí oči*

asi...

(Kira, 2. 8. 2010 20:13)

bych ti měla taky něco napsat do komentáře, jenže bych se pořád jen opakovala a opakovala. dobrá práce, nee-chan :)

xDD

(Yazzy, 26. 7. 2010 18:06)

píšeš moc fajn... pan učitel se mi moooc líbí...uvidíme, jak se to všechno vyvine..Edvard je sympaťák ;ú

. . . .

(Walentine (walentine.blog.cz), 26. 7. 2010 16:35)

Čím to je, že se ty tvoje texty čtou tak dobře? :) Fakt, člověk vydechne a je schopný myslet i na něco jiného, až když dočte kapču do konce. :D Hele, doufám, že měl učitel v tašce i nějaký kompromitující materiál - pouta, lubrikant, růžový deníček, nebo tak :D

Dodatek

(Naru, 26. 7. 2010 15:22)

Jinak :DD Ed se mi líbí :DD připomíná mi to CG xD představuju si Eda jak sedí u toho stolu a skáče šachovou figurkou po šachovnici a podobně-mám opravdu velkou představivost xD-. Myslim si že Rodney bude taky kvítko :DD a strašně se mi v ostřelovačích líbilo jak jsi popsala Spikův strach! Ale neskutečně! Jen tak dál :DD jen ho potýrej :DD Zajímalo by mě zda Clair spadne do pasti :3 No takhle těším se na cokoliv co napíšeš :) mě opravdu nestačí jeden kometář :DD

Konečně schopná ...

(Naru :DD, 26. 7. 2010 15:15)

Předevčírem jsem se také vratila z 8 dnů válení a do dnešního rána jsem nebyla schopná se pohnout :DD 40 stupňová vedra nejsou nic pro mě a plus žahnutí od medůzy taky žádný žůžo :/ :D Avšak jeden příjemný zážitek by byl :DD bohužel kamera nebyla po ruce :( V našem přístavu se utopil domorodec! :D Kdybys viděla jak jsem byla hnedka na nohou :D den před tím jsem v zálivu evidentně našla jeho žabku xD Jinak v letadle mě div neukamenovali :DD jsem si uprostřed letu otevřela notas a začala číst ostřelovače *.* a byla jsem zrovna v části kdy se Spike plíží bytem -a je mu mířeno na hlavu- a letuška na mě začala křičet co to dělám. V první chvíly jsem se lekla takovým způsobem :DD až mi spadl komp z nohou a prej "Nestřílej!" takže si mysleli že jsem terorista :DD Jinak polovina z českým obyvatelu našeho hotelu byla z tvých povídek uchvácena -aneb to si někdo četl při každou volnou chvíly :D- :3 -ted mám na mysli ostřelovače a Domacího učitele :)- Jinak děkuji moc za povídky krásně jsem si to tam s nima užila-s těma povídkama :D- ;) a doufám že brzo přijde i nějaká další při které mě někdo bude považovat za teroristu :DDD a taky za uchyla -mladý chlapec za mnou neocenil moje nadšené vzdechy :DD a celou dobu to komentoval slovy "To tam kouká na péčko nebo co?" xD- Tak ahoj a už se moc těším :)

První XD

(Katty Usuratonkachi, 26. 7. 2010 10:17)

Jak tak koukám jsem zatím asi první a to mě těší XDD. Jinak co napsat ke kapitolce? No snad to že je fakt povedená. Hrozně se mi líbí Edwardovy myšlenkové pochody, to jak si nechce nechat vzít svůj klid a lítost. Ty ještě budeš valit oči kluku XD. Líbil se mi i ten konec. Jo, jo, oko za oko a celý svět bude slepý ale to asi našeho drahého nějak neprápí co XDDD. Nicméně se těším na to jak se to bude dál vyvíjet. Co si na Travise Ed ještě připraví a jak ho bude štvát když se Travis jen tak nedá. Teda doufám že se jen tak nedá XP. A samozřejmně nezapomínám ani na těšení se na Rodneyho ten klučina se zamlouvá a to se tam ještě ani pořádně neobjevil XD. Prostě super a teď honem, honem, na Ostřelovačče *_*