Jdi na obsah Jdi na menu
 


7. Nic nevíš!

Ne. Stál ve dveřích, neschopen jediného pohybu. Klid. Musel vypadat jako idiot; třeštil oči na svou peněženku, čelisti pevně tiskl k sobě. Chce tě rozházet. Jen o to mu jde. Snaží se tě vyprovokovat. Ne, ty mu na to neskočíš. Nestojí ti za to...

Pomalu se mu do tváře vracela barva a lehký, i když falešný úsměv. Nepatřil k nejklidnějším povahám, ale krotit se uměl. V sázce toho bylo moc.

A hrdost obzvlášť.

Ačkoli by černovláska nejraději prohodil zdí, pohled na jeho tvář, ve které se pomalu začalo rýsovat znepokojení, jej trochu zchladil. A to mu Caroline vždycky vyčítala, že je splachovací! Ne ne, chlapče, tak lehce mě nedostaneš!

Houpavými kroky došel až k němu a užíval si Edův podezřívavý pohled. Obešel jeho vozík, opřel se o něj a nahlédl mu přes rameno.

„Pěkná, viď?“ kývl směrem k fotce dívky, kterou Edward zkoumal, až chlapce pošimraly u ucha jeho vlasy. Travisovi neušlo, jak zatnul ruku, která nedržela peněženku, v pěst.

„To určitě,“ procedil Ed, snaže se z jeho blízkosti odtáhnout. Nebylo mu příjemné, když někdo bez svolení narušil jeho osobní prostor. Navíc... Krucinál, vždyť to, že se mu hrabal v osobních věcech, s ním málem ani nehnulo! Fajn, možná to s ním nebude tak lehké, jako s těmi staříky... ale nic, co bych nezvládl! „To je tvoje holka?“

„No, fotku sestřenice bych si v peněžence nestřežil, nemyslíš?“

Edward se znovu ošil. Travisův dech ho lechtal na krku. Ještě chvíli a jednu mu vrazím. „Ani bych se nedivil. Kdo by si tipoval, že by taková ženská mohla mít něco společného zrovna s tebou?“

Doyle se zamračil. Ten kluk už zase mluvil, až by si jeden myslel, že se už léta nesnášejí! Věděl, že ho chce jen dostat pryč, ale proč ta nenávist? Pochyboval, že se k těm ostatním choval taky tak. Možná je ignoroval, možná se na ně posměšně šklebil, v čemž se zdál být odborník. Leda...

Leda by z něj cítil nebezpečí. Viděl, že je jiný. Nejspíš se obával, že by se tu Travis mohl přichytit jako pijavice a už nepustit. Anebo je ten kluk prostě jen rozmazlený spratek, který si rád utahuje ze starších. Aby si dodal víc sebevědomí, přiklonil se spíše k první možnosti.

„Tak jsi mi to oplatil, teď si to s dovolením vezmu zpátky.“ V nestřežené chvíli mu vytrhl svou peněženku z ruky a tašku odtáhl blíž ke stolu. „Neboj, Ede, taky si jednou takovou najdeš. Ne sice tak hezkou a chytrou...“ znovu na něj vyplázl jazyk. Černovlasý chlapec reagoval jen znechuceným odfrknutím.

„Na co by mi asi tak byla,“ zamumlal a rukama popohnal vozík zpět k posteli. V mysli měl pořád vypálený obrázek rusovlásky s očima, jejichž barvu definoval jako „něco mezi modrou a šedou“, jemnými rysy a úsměvem, ze kterého se mu dělalo špatně. Přesně takhle se na něj a jeho „kamarády“ usmívaly všechny ty nány, které potkávali na chodbách školy. Většinou musel potlačovat nutkání jim ho, třeba i násilím, smáznout z tváří.

Travis si sedl na židli, rozhodl se tu bezpředmětnou debatu ukončit. Jak vysvětlit sedmnáctiletému zahořklému klukovi, proč je láska důležitá? Od toho tady není. Nebude placený za žádné filosofické kecy, navíc... možná ho i trochu chápal.

Opět se sklonil k batohu a zalovil pro další sešit. Vytáhl přesně to, co hledal; biologii, ale nevěnoval jí pozornost. Po očku pokukoval po Edwardovi, který se zrovna snažil dostat z vozíku do postele.

Nech toho! okřikl se v duchu. Žádná lítost! S tím ostatní akorát pohořeli! Měl pocit, že začíná být paranoidní, když si pomyslel, že by to mohla být další Edova taktika.

Zamračil se a svou pozornost zaměřil na zápisky. Neřekl si snad, že budou kamarádi? Časem, ale přece? Nesmí přemýšlet, co říct a neříct, na co se ho zeptat může a kdy raději jazyk za zuby držet. Takhle uvažují psychologové – a s Clair se už shodli na tom, že někoho takového Ed nepotřebuje.

Když znovu zvedl hlavu, černovlasý chlapec už seděl na posteli a zíral z okna. Tvářil se uvolněně, jako by se Travisovu přítomnost rozhodl ignorovat. To ti ale nedovolím.

Rodney vypadá jako fajn kluk,“ prohlásil jen tak mimochodem a dál se prokousával biologií, přestože ve skutečnosti nevnímal ani slovo z toho, co se na papírech skvělo. Periferním viděním zahlédl, jak sebou Edward trochu cukl. Žádné servítky, musel si to v hlavě neustále opakovat.

Ed odpověděl pouhým souhlasným zamručením, takže dál pokračoval sám. „Já jsem jedináček, ale vždycky jsem chtěl mladšího bráchu. Abych ho mohl štvát, znáš to. Nebo možná i sestru...“

Protočil oči v sloup. O co se to sakra snaží? Unudit ho k smrti? Převyprávět mu svou historii? Ten blonďák musel být jistojistě blázen, jestli si myslel, že něco takového bude poslouchat. Přesto z něj nespouštěl oči. Zatímco bral mezi prsty stránky sešitu, jednu za druhou, pusa mu jela. Jeho hlas se k němu dostával, ale slova ztrácela smysl, byla bezvýznamná.

Sice nevnímáš, co ti říkám,“ přerušil Travis zničehonic svůj monolog a s širokým úsměvem k němu vzhlédl, „ale mě si zapamatuješ, na to vem jed. I kdybys nechtěl. Nemám rád namyšlené malé děti, ale tebe strpím, to si piš. Stejně jsem beztak potřeboval nějakou těžší zkoušku trpělivosti, mě to jen prospěje. A tobě nakonec taky.“

Teď už se Edwardovi tón jeho hlasu ani v nejmenším nezamlouval. Travisův bezstarostný výraz prozrazoval, že o svých slovech ani v nejmenším nepochybuje. O to byla situace legračnější. Lákavější. Čím víc si Doyle věří, tím větší to pro něj bude rána!

No jistě,“ ušklíbl se a potlačil chuť se od srdce zasmát.

Nevěří tomu. Nevěří, ale uvěří. Travis odložil sešit na stůl, zrovna v tuhle chvíli ho tkáně lidského těla nezajímaly. „Budu upřímný, dneska se mi ještě nechce s ničím začínat.“

Nemusíš se vůbec obtěžovat.“

To bych ti ale neudělal,“ zavrtěl hlavou s jiskřičkami škodolibosti v očích a zvedl se. Se spokojeným úsměvem se k Edwardovi otočil zády a jal se prohlédnout jeho obsáhlou knihovnu. Musel si přiznat, že tahle práce možná bude dobrá zkušenost. Pokud zvládne tohle, už nic pro něj nebude nemožné. Jen...

Jen tady nemůžu s tím klukem trčet věčnost, to je to.

„Máš rád romány z lékařského prostředí?“ zeptal se, zatímco prsty přejížděl po vazbách knih a četl si tituly. Odpovědí mu byla tichá hudba, která se ještě stále linula z věže. „Nebudu nic zapírat, Cla- tvoje maminka mi říkala, čím jsi chtěl být.“

„Chtěl.“

Moc dobře věděl, na co naráží. „A už nechceš,“ konstatoval klidně. „No, nedivím se ti. Medicína je jeden z nejtěžších oborů vůbec. Málokdo ji zvládne. Pokud nejsi dostatečně odhodlaný tomu dát všechno, není šance na úspěch. Celé dny jen sedíš nad učebnicemi a mnohdy je to stejně k ničemu. Na to člověk zřejmě musí být stavěný.“ Na chvíli se odmlčel. Krucinál...Neříkám toho moc..? Narovnal se a s kamennou tváří se ohlédl. „Takže je dobře, žes od toho upustil. Byl bys akorát zklamaný, nemyslím si, že bys to zvládl, když nezvládáš tolik obyčejných věcí.“

Au...

„Zavři klapačku!“ obořil se na něj Ed a vztekle sledoval, jak Travis krčí rameny a dál se věnuje jeho knihám. On že by to nezvládl?! Zatnul ruce v pěst. Ale ano, zvládl. Levou zadní. On prostě jen nechce! Nesnášel, když o něm někdo takhle mluvil. Obzvlášť někdo, kdo o něm neví vůbec nic a tváří se, jako by spolkl veškerou moudrost světa! Proč by měl mařit svůj čas studováním na medicíně, když žádný doktor není schopný...

Zhluboka se nadechl. Nesmí ho poslouchat. Travis Doyle nic neví. Ani o něm, ani o jejich rodině. On JE nic.

A přesto ho tahle nicka uměla nehorázně vytočit...

Caroline Stone

Vím, tohle není na omluvu dost... Abych pravdu řekla, docela jsem se přemáhala, abych to celé nesmázla a nezačala znovu, když jsem to po sobě četla. Tentokrát nejsem spokojená ani trochu. Nevím proč, nemám z ní prostě dobrý pocit... Opět se to během psaní začalo vyvíjet úplně jiným směrem, než jsem zamýšlela. Travis a Edward si opravdu dělají, co chtějí. Snad jste u toho neusnuli :)

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:)

(market, 14. 9. 2014 22:45)

Ahoj, prosím, pokračuj s povídkou je nádherná :) Jestli si tohle přečteš, tak mi dej prosím vědět, jak je to s touhle povídkou na můj email. Děkuji :)
46lillienisa@email.cz

Dalšííí :D Plofíím, vlček smutně kouká

(ZAKURO, 16. 7. 2013 23:05)

To je moc hezké. Bude pokračování? To by bylo děsně fajn, vážně se mi to strašně líbí :D

my chceme víc!

(Mia, 2. 9. 2012 19:01)

Teď si pěkně sedni ke stolu a napiš další kapitoly, je ti to jasný? xD Tohle téma je mi doopravdy hodně blízké. Vím jak se Ed cítí... Já vlastně žiju život Eda s povahou Travise :)

hej o.O

(yoakesora, 17. 8. 2012 21:51)

Co to je? Začíná se to skvěle rozjíždět a najednou konec? Skvěle píšeš- člověk ani nestačí rozklikávat stránky jak je to čtiví! Prosím pokračuj jinak bouchnu jak papiňák... ;-)

Do toho !

(Jiji, 13. 11. 2011 11:30)

Skvelá poviedka myslím že by si mala naďalej uverejňovať svoje nápady - a dúfam že ich bude ešte veľmi veľa ; ) XD

pokračuj !

(Take Ho, 18. 9. 2011 13:03)

Ahoj vypad to že tenhle blog už není aktivní ale to je to co mě nejvíc mrzí ..... ta povídka je bezva a chtělabych její pokračování

......

(Daluse, 11. 9. 2011 22:18)

je to super povídka. už delší dobu sem chodím a pravidelně kontroluji, jestli povídka pokračuje. Bude pokráčko? Hrozně se mi ta povídka líbí.

.

(ada, 30. 7. 2011 13:47)

Dočkáme sa niekedy pokračovania?

Paráda

(Nade (http://jutaki.blogspot.com), 16. 1. 2011 22:15)

Teď jsem slupla všechny dosud napsané dílky a jsem natěšená, co bude dál.
Je to zajímavé téma a jsem zvědavá, jak budou hoši bojovat.

.....................

(Mia-san, 8. 1. 2011 22:26)

Páni... Po dlouhém čase jsem zatrousila na tvé stránky a rozhodla jsem se konečně přečíst tvou originální tvorbu... A nyní se cítím maximálně hloupě, že jsem takovou věc odkládala :o)
Správně použitá slova, výrazy... líbí se mi hašteření mezi chlapci a celá tahle kapitolovka mě celkově nadmíru nadchla...
Nachází se v ní samotná dokonalost popsaných pocitů... jedno jediné slovo uchopí člověka za ruku a vtáhne jej do děje. Najednou se ocitám v tomto světě plných otázek, očekávání a určité víry...
Věděla jsem, že tenhle blog patří vynikající spisovatelky... a přečtení každičkého byť sebekratšího příběhu mě jen v mém názoru hlouběji utvrzuje...
Musím ti jednoduše poděkovat za tvou nádhernou tvorbu...
A slibuji, že ode dneška jsem se zapsala do tvého "pravidelného fanouškovského seznamu" :o)

Hezká kapitolovka!

(Karika, 5. 1. 2011 20:57)

Krása! Mocinky hezká kapitolovka!
Akorát by to chtělo pokračování, i když ti to nemůžu zazlívat. Moje psaní je mnohem víc pomalý.

XDDD

(Katty Usuratonkachi, 17. 12. 2010 11:27)

Úúúúúúú další dílek XDDDD honem honemje naprosto super XDDD je mi jasné že takové komentáře slyšet nechceš a proto ti je říkám XDDDDDD. Zase ty nic neříkající komentáře které ti nepoví absolutně nic. Každopádně mě osobně to neuspalo ale naopak docela pobavilo =3. Opravdu se bavím nad těma jejich hádkama a tím jak se to asi bude vyvíjet ale upřímně více se těším na Ostřelovače XDD ale to ty víš XDDDD

^^

(lili, 12. 12. 2010 12:30)

krásnej cyklus *-* doufam že ho dokončíš ^^" nadhernej dílek už se těšim na pokračko ^^

nee-chan

(Kira, 4. 11. 2010 0:25)

já tě asi praštím! přestaň se task kritizovat, od toho sem tu já xD byla to moc pěkná kapitola :) zase nalákala na další a doufám, že nebudu muset taaaaak dlouho čekat. mimochodem, broučku, máš v plánu někdy dokončit případ? xD

:-)

(kitty, 2. 11. 2010 23:11)

bylo to sice krátký ale pěkný, já věřím že to dál rozjedeš a bude to skvělý, už se těším na další kapitolku :-)

.. . . .

(Walentine, 2. 11. 2010 20:27)

Nu, konečně něco, čéče :D už jsem si myslela, že to tu je docela na zrušení. (ale ty se vždycky nakonec, na chvíli vzchopíš. nebo alespon doposud to tak bylo:) zrovna vzpomínám na ty časy, kdy jsem četla první ff a jak jsem ty tvoje povídky baštila... Bylo to jedno z nejpříjemnějších čtení, z nejhezčích snů, chápeš, co tím myslím ;)

No tak jsem zase tady :DD

(Naru, 2. 11. 2010 18:01)

Jsem tady zase denodenně oxidovala a vyhlížela nové kapitoly Bible a dočkala jsem se :))) Možná krátké ale neskutečně mi to zvedlo náladu a už se ani necítím jako citron co vyjel ze zdímačky. Travis je mazaný jen co je pravda :DD Docela mu fandím -Hlavně fandím samozřejmě tobě :D- Myslím že bych se konečně mohla jít učit na zítřejší test z matematiky když už jsi mě takhle nabudila ;) Děkuju mockrát za díleček a i tentokrát prosím o další -ode všeho :D- . Nemůžu se tolik rozepisovat i když bych možná chtěla -zato ostatní nechtějí...kdo by taky četl komentáře praštěných lidí neschopných napsat smysluplný komentář :/ :D a ty chyby!- Jak se říká v číně (Ni Hao!) -Myslim...-

Niceeeeee

(Neru-chan, 2. 11. 2010 16:51)

níp, spát u Tvých púovídek? jsi normální? :DD
Hajaku dááááááál! ^^

0:01

(Nelie, 2. 11. 2010 0:07)

Hele, je minuta po půlnoci... a já nespím a ani tohle mě neuspalo, takže si můžeš gratulovat.
Tak drahá Kagome. Byla to dobrá kapitolka, jen to kazila ta délka. Ne, že bych tě chtěla do něčeho nutit, to ne, piš si jak chceš, ale jen toho bylo málo v malém provedení. Jinak ale dobrý, Ed je malej hajzlík, kterýho začínám nesnášet (sto na holou by zasloužil). Travis ať se nebojí a pořádně ho spráská... ať do něj furt hustí třeba i nesmysly, jen nepustit Eda k slovu, protože ten tak leda vypustí svoje: Ty nic nechápeš. nebo Drž hubu. To je fakt na úrovni.
S další částí si klidně dej načas, protože bude lepší, když to bude trochu ucelenější. Tohle byla příjemná vložka, ale vůbec mě to nenaplo na věci příští. Nedalo to vodítko k tomu, co může následovat.
Tohle rozhodně neber jako kritiku, je to čistě můj názor =))
Znovu opakuji, že jinak je to fakt skvělý a těším se na další část.
P.S. A teď je na řadě Spike a Brian =))

jupíí :)

(Yumiko, 1. 11. 2010 21:00)

já jsem rozhodně spokojená.. :D číst mě to bavilo a oba mám ráda, takže super.. :) díky za další kapču, ale kritiku ode mě teď nečekej.. možná až jindy ;) xD

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA