Potopa
Potopa
aneb Co všechno se může stát, když si chce Naruto napustit vanu
,,Můžeš to, prosím tě, zopakovat?“ Růžovovlasá dívka s úžasem zírala na mladíka v oranžové kombinéze před sebou a nevěřícně při tom kroutila hlavou. Chlapec se na ni nejistě usmál a pokrčil rameny.
,,No, mám vytopený byt,“ vyhověl její prosbě a rozpačitě se podrbal ve vlasech.
,,Ty jsi ale idiot...“ Druhý, tmavovlasý chlapec se ležérně opíral o zábradlí mostu, na kterém všichni tři studenti i se svým senseiem stáli, nastavoval svůj obličej slunečním paprskům a samolibě se šklebil.
,,Co máš zase za problém, Sasuke?!“ vyjel po něm mladík rozezleně a uraženě našpulil obličej.
,,Jak se to stalo?“ vyzvídala Sakura, jakoby tomu stále ještě nemohla uvěřit. Naruto že má vytopený byt? Pravděpodobné to u něj možná bylo, ale Sakura byla až doteď přesvědčená, že Naruto používal vodu jen minimálně. A teď se dozví, že si vytopil byt?
,,No, totiž...? začal světlovlasý chlapec a nervózně stepoval na místě. Byla to velice nepříjemná situace...,,Bylo mi horko, v bytě je nesnesitelné dusno, a tak jsem si šel napustit vanu, že se trochu osvěžím. Nechal jsem vlažnou vodu téct proudem a šel si lehnout do obýváku, že chvíli počkám. No a já...“
,,Nech mě hádat- usnul jsi?“
,,Jo...“
,,Naruto! Jak jsi mohl usnout, navíc v takovém vedru, jak jsi sám podotknul? Já tě nechápu...“ Sakura nad ním jen vrtěla hlavou a divila se, že ji něco takového u Naruta ještě překvapuje. Pravda, vytopení bytu tu ještě nebylo, ale chlapec dělal mnohem větší skopičiny, než je tohle.
,,A co s tím chceš teď dělat?“ Kakashi-sensei, který do té doby jen nepřítomně hleděl na odrazy mraků na vodní hladině pod mostem, se konečně rozhodl zapojit do debaty. ,,Do večera ti to tam rozhodně neuschne. Hodláš přespat venku?“
,,Ne, už jsem na to myslel. Mohl bych zůstat u tebe? Jen na jednu noc,“ otočil se Naruto s prosebným pohledem k Sakuře a snažil se tvářit, jakože je jeho jediná záchrana. Dívce mírně poklesla čelist a svým výrazem dávala jasně najevo, co si o jeho nesmyslném přání myslí.
,,Samozřejmě že ne!“ vyhrkla dřív, než Naruto stačil cokoliv dalšího říct a otočila se k němu nekompromisně zády. Naruto byl zklamaný, ale nemohl říct, že to nečekal. Navíc měl pocit, že by ho paní Haruno u nich doma nepřivítala s otevřenou náručí a laskavým úsměvem. Jenže...Co teď? Zkusit to znovu a doufat, že dívku obměkčí?
,,Sakuro, prosím, jen na jednu noc. Vyspím se na zemi, nebude mi to vadit. Prosím, jsi moje jediná naděje,“ zaškemral zoufale, ale Sakura dál neoblomně kroutila hlavou.
,,Je mi líto, Naruto, ale tohle nepřichází v úvahu. Zeptej se někoho jiného, se mnou nepočítej.“ V jejím hlase ovšem žádná lítost nezazněla. Naruto věděl, že i kdyby bydlela ve vile s třemi pokoji pro hosty, přespat by ho u sebe nenechala ani tou blbou náhodou.
Povzdychl si a jeho pohled padl na Sasukeho, který ho po celou dobu zvědavě pozoroval. Jakoby ho očima vybízel, ať požádá i jeho...
,,Kakashi-sensei? Co vy, nechal byste u sebe chudáka svého studenta?“ otočil se k senseiovi a Sasukeho ignoroval. Jeho se raději ani neptal. Znal odpověď, ale bál se jejího podání. Kakashi viditelně znejistěl a svěsil hlavu.
,,Promiň, Naruto, ale mám velmi...ehm...skromný byt a obávám se, že dva se do něj nevejdou,“ zavrtěl omluvně hlavou a dál se raději věnoval řece než svému studentovi v nesnázích. Naruto už začínal ztrácet naději na to, že dnes večer přespí pod střechou nad hlavou. Iruka-sensei je na misi. Kdo by ho nechal u sebe přespat? Jeho, Naruta Uzumaki?
,,Já bych tě u sebe přespat nechal.“ Narutovi poskočilo obočí a otočil se za tím sebevědomým, pobaveným hlasem. Slyšel dobře?
,,S-Sasuke?“ užasla Sakura a nevěřícně zírala na chlapce stále se opírajícího se o zábradlí.
,,To myslíš vážně? Fakt bych mohl?“ ujišťoval se Naruto a podezřívavě si ho měřil pohledem.
,,Ale jistě,“ usmál se Sasuke tak, že vyvedl z míry i Kakashiho. ,,Proč ne? Přetrpěl jsem tě v týmu, přetrpím i jednu noc. Navíc když budeš spát, bude to v klidu, myslím.“ Nikdo z nich zřejmě nemohl uvěřit tomu, co jindy tak chladný a nepřístupný Sasuke vypouštěl z úst. Nejméně se to líbilo Sakuře, Naruto měl pocit, že po tomhle ho bude nenávidět ještě více než kdy předtím. Teď mu to ale moc velkou hlavu nedělalo- má kde spát! Pravděpodobnost, že ho Sasuke, až bude on spát, zaškrtí, byla malá, takže mu byl celkem vděčný.
,,Tak tedy děkuju,“ usmál se od ucha k uchu. Na to se Sasuke jen ušklíbl a nevšímal si Sakuřiných vyčítavých pohledů. Ta holka ho nikdy ani v nejmenším nezajímala, nechápal tedy, co jí zase vadí.
,,Tak, děcka, já mizím,“ oznámil Kakashi, narovnal se, protáhl jako kočka a zmizel v malém obláčku kouře.
,,Jdu taky. Naruto, přijď večer, jestli máš zájem,“ ozval se po krátké chvíli Sasuke, otočil se a s rukama v kapsách se od Naruta a zběsile mávající Sakury vzdaloval.
,,Jdeš taky?“ zeptal se Naruto zvesela své týmové partnerky, ale ta si jen pohrdavě odfrkla.
,,Ne, jsi si sám,“ zavrčela značně uraženě, opřela se o zábradlí v místě a kde stál Sasuke. Chlapec tedy jen ledabyle pokrčil rameny, tohle její chování mu rozhodně náladu nezkazí. Dal si ruce za hlavu a kolébavými kroky šel zpátky do vesnice. Cestou si něco pohvizdoval a už mu vytopený byt nedělal takové starosti. Doufal sice, že ho někdo k sobě na jednu noc přijme, i kdyby to měl být samotný Hokage-sama, ale Sasuke byl posledním adeptem. Vlastně neměl původně ani v plánu se ho na to ptát. Nečekal, že by svolil, natož aby mu to sám nabídl.
Jak tak nad tím přemýšlel, přepadli Naruta další červíci nesoucí v sobě pochybnosti. Jak je vůbec možné, že ho u sebe chce nechat? Co má v plánu? Chce si z něj jen vystřelit, aby vypadal ještě více jako hlupák (je snad ještě možné, že Naruto dosud nedosáhl maximu?)?
,,Já jsem připravený na všechno,“ řekl si pro sebe rozhodně a snažil se ze sebe všechny ty pochybné otázky setřást. Přestože se ho jako klíšťata držely, zanedlouho se mu to k jeho nesmírné úlevě podařilo a on se vydal ke svému bytu.
***
Zhluboka se nadechl a s obavami vepsanými na tváři otevřel dveře.
,,Kruci, já to věděl!“ zaklel a jen tak-tak uskočil před proudem vody valící se po zemi jako hadi. Lehce si nadzvedl nohavice kalhot a vešel dovnitř. Všude po zemi se válely ručníky, osušky a všechny hadry v podobě starých triček, které Naruto ve svém bytě našel, ale nábytek před spouští tak úplně nezachránil. Dřevo bylo zpola nasáklé vodou a nevonělo příliš vábně- v překladu, tenhle smrad nelahodil ani Narutovému nosu.
,,No fuj,“ ulevil si, když štítivě zvedl z podlahy jeden z nasáklých ručníků. Se zacpaným nosem a ručníkem mezi palcem a ukazováčkem přešel do ohniska všech vyvolaných problémů- do koupelny.
Tam to nevypadalo o nic lépe. Rychle za sebou zavřel dveře, aby se voda nevylila dál, a nad umyvadlem ručník se značným znechucením ručně vyždímal.
,,Ještě že pod sebou nemám sousedy,“ pomyslel si Naruto a nevědomky si pro sebe nahlas mluvil.
Tenhle ždímací proces provedl se všemi ručníky a pak je opět položil na zem, aby nasákly další vodou.
Tohle bude trvat ještě hodně dlouho, zaúpěl v duchu a přešel do svého pokoje, který byl postižený nejméně. Dovnitř se dostalo jen velice málo vody dosahující sotva po palce u nohou malou škvírou pode dveřmi. Naruto zamířil do své skříně, odkud vytáhl nové, čisté kalhoty na převlečení, naprosto totožné s těmi na sobě. Ty ovšem byly teď mokré téměř až po kolena, jak se probil v koupelně, a tak na sebe spěšně navlékl ty nové.
,,Já se snad večera ani nedočkám,“ přiznal si a pocítil v břiše vzrušené šimrání. Těšil se na noc v Sasukeho bytě, ještě nikdy u něj nebyl. Při zapínání knoflíčku u kalhot Naruto ztuhl a pobaveně se ušklíbl. Právě si uvědomil jednu velice důležitou věc.
,,Když já vlastně ani nevím, kde Sasuke bydlí...“ zamyslel se a znovu se nad tím faktem uchechtl. Alespoň má o zábavu na odpoledne postaráno- bude muset shánět Kakashi-senseie, byl si jistý, že ten to vědět bude. Pochopitelně ho nejprve musí najít, což nebude snadné, to věděl i on. Hledat Kakashiho v rozlehlé Konoze bylo stejně lehké jako hledat zrnko prachu mezi hrachem- téměř nemožné.
S přihlouplým úsměvem urychleně vyšel z ložnice a chtěl za sebou ihned přibouchnout dveře, jenže se trochu přepočítal. Nestihl se otočit a chňapnout po klice, zakopl o práh a obličejem dolů se odporoučel k zemi plné vody. Naruto okamžitě s klením, za které by se nestyděl ani Yusuke Urameshi, vyskočil na nohy a oklepal se jako pes, který právě vylezl z vany. Z vlasů se mu tím většina vody dostala, ale když se podíval na své oblečení, nespokojeně zaúpěl a mumlal si pro sebe další salvu urážek na účet prahu. Když už podruhé vešel do ložnice pro další čisté, tentokrát kompletní oblečení, nálada mu rapidně poklesla a nepřestával se na svůj vlastní práh nerudně mračit, jakoby ho pobízel, ať si něco takového jen zkusí znovu a poletí z bytu.
***
Když Naruto konečně vyšel z bytu, osušený a v suchém oblečení, už si opět pohvizdoval. Pravda, Narutovi špatná nálada většinou příliš dlouho nevydrží, ale tahle bleskurychlá změna prolomila jeho dosavadní narutovský rekord. Nechal otevřená všechna okna, aby to tam uschlo co nejrychleji. Zbývalo už jen doufat, že ho nikdo nevykrade. Byl pevně přesvědčený o tom, že ve vesnici ninjů nikdo takový není. Otočil se, nechal svůj byt napospas osudu a svižným krokem vyrazil do srdce vesnice. Rozhodl se, že začne ihned, ale narazil na něco, co mu plány trošku zhatilo...
,,Jako vždy?“ optal se kuchař v ramen baru s širokým úsměvem, když se u pultu zničehonic objevil uslintaný a hladovějící Naruto.
,,Ano, děkuju,“ přikývl dychtivě a visel očima na zatím prázdné misce. Ještě tři minuty...Celé tři minuty, Narutovi s prázdným žaludkem to však připadalo jako věčnost. Neklidně se na kulaté židli vrtěl a vůně, která se linula z hrnce asi půl druhého metru před ním, mu prostupovala celým tělem.
,,Tak, tady to máš,“ postavil před něm Teuchi po třech minutách plnou mísu právě uvařených nudlí a při pohledu na vodopád slin, které tím spustil, se zasmál. ,,Přeji ti dobrou chuť, Naruto! Co že jsi tu znova? Byl jsi tady na oběd bezmála před hodinou, ještě doteď meju všechny ty prázdné misky.“
,,Dostal jsem hlad,“ zahuhlal chlapec s plnou pusou nudlí a několik mu jich spadlo na stůl. S obtížemi sousto polkl a omluvně se usmál. Teuchi jen zakroutil hlavou a otočil se vařit další porci. Pokud znal Naruta dobře, a tím si byl jistý- alespoň co se týče jídla-, s jednou miskou se nespokojí.
Jak se za pár vteřin ukázalo, měl pravdu.
,,Můžu dostat při-“ Ani nestačil domluvit a před Narutem se objevila další, snad ještě větší porce. Naruto dál neváhal, srdečně poděkoval a dal se do jídla. Netrvalo moc dlouho a vedle něj se navršilo pět prázdných misek.
,,Páni, to jsem se nacpal...“ pochvaloval si Naruto a protáhl se. Teď má konečně zase plné břicho a může vyrazit.
,,Poslyšte, nevíte náhodou, kde je Kakashi-sensei?“
,,Kakashi?“ podivil se Teuchi a poškrábal se zamyšleně na bradě. ,,Asi před půlhodinou tady byl, ale hned se zase vypařil. Opravdu netuším.“
Naruto zklamaně přikývl a vyšel z ramen baru. Rozhlédl se kolem sebe v naději, že mezi domy a stánky zahlédne svého zběhlého senseie, ovšem takové štěstí neměl.
,,No co, nemusím přece hledat zrovna jeho. Stačí sehnat někoho, kdo bude vědět, kde Sasuke bydlí,“ řekl si optimisticky a ušklíbl se. ,,Jsem to ale génius...“
Narutův geniální plán- alespoň podle něj- ovšem opět nevyšel. Tentokrát si nezašel na ramen, naopak, tvrdě do svého úkolu vlítl po hlavě a ptal se pomalu každého, koho na ulicích potkal, kde Sasuke bydlí, ale jejich neúplné odpovědi byly...tak trochu...neuspokojující.
,,Fakt netuším...“
,,Jak to mám vědět?“
,,Proč to chceš vědět?“
,,Myslím, že někde na konci vesnice u mostu...“
,,Mám pocit, že o pár domů dále, nejsem si jistý, promiň.“
,,Nevím, ale kéž by bydlel vedle nás...To by bylo naprosto úžasný!“ *eh?*
Naruto už prošel téměř celou vesnici, ale nic z toho, co se dozvěděl, se použít nedalo. Žádného senseie nepotkal a ostatní genini taky nic nevěděli. Věděl sice, kde bydlí Sakura, ta by to podle něj možná vědět mohla (měl neblahý pocit, že zná i číslo jeho bot), ale ani se neodvážil za ní zajít. Tušil, že by mu zavřela dveře před nosem. Bylo na ní vidět, že představa Naruta v Sasukeho bytě, navíc přes celou noc, jí nebyla příliš příjemná.
,,Málem zezelenala závistí,“ uchechtl se Naruto a na tvář se mu nevědomky vloudil škodolibý úsměv. Dobře jí tak, pomyslel si a udivilo ho, odkud se v něm tyto myšlenky berou.
Už pět minut seděl na střeše jednoho z nepříliš vysokých domů a vychutnával si zaslouženou přestávku. Bylo něco kolem pěti, do té doby Naruto běhal po vesnici sem a tam, jakoby mu koudel hořela za zadkem, ale zbytečně. Nikdo mu s jistou přesností nebyl schopen říct, kde Sasuke bydlí.
,,Idiot jeden, pozve mě k sobě a ani ho nezajímá, jak se k němu mám dostat. Ten zpropadený tajnůstkář...“ brblal si pro sebe zamračeně. Zaklonil hlavu a jeho pohled upoutaly temné mraky, které se hromadily vysoko nad ním. Zhluboka se nadechl a nasál do sebe vzduch s matnou stopou vlhkosti. Voda...
,,To mi ještě chybělo!“ Narutova nálada stále bez přestání klesala do hlubin podsvětí. Znovu se rozhlédl kolem sebe ze své ptačí perspektivy, ale lidí na ulicích rychle ubývalo. Všichni se uchylovali do svých domovů, bouřkové mraky nevěstily nic dobrého a každý, kdo nechtěl zmoknout, se někam běžel schovat už teď.
Když na obličeji ucítil první kapky deště, seskočil dolů na zem a s rukama v kapsách se loudavým krokem vydal tam, kam ho zrovna napadlo. Už se opět vzdal naděje, že Sasukeho byt najde, nemusel tedy nikam spěchat. Byl tak pohroužený do svých pochmurných myšlenek, že když se konečně vrátil do poněkud promočené reality, uvědomil si, kam to došel. Dnes už nejméně počtvrté stál před Ichiraku ramen. Naruto by si nikdy nepomyslel, že se něco takového někdy stane, ale zrovna teď neměl na své oblíbené jídlo vůbec chuť.
,,Ale Naruto! To ti zase vyhládlo?“ spráskl Teuchi nevěřícně ruce a podezřívavě si prohlížel na kost promočeného Naruta, který se v jeho stánku právě ukázal.
,,Ne, jen se tu jdu schovat, než trochu přestane pršet,“ povzdychl si Naruto a ztěžka dosedl na jednu z židlí u pultu. Teuchi vytřeštil oči a nechal pusu volně otevřenou dokořán, jak ho Narutova odpověď šokovala.
,,N-ne? Opravdu? To je vůbec poprvé, co jsi tady a nechceš jídlo! Co se stalo? A vůbec, proč raději nejdeš domů do tepla? Víš, venku to nevypadá, že by chtělo přestat pršet,“ přenesl se přes počáteční zděšení a mezitím se otočil, aby mohl pokračovat v umývání nádobí.
,,Nemůžu jít domů, mám vytopený byt...Víte, původně jsem měl jít na noc k Sasukemu-“
,,K Sasukemu?! Ty myslíš Uchihu?“ Teuchimu divže nevypadla z rukou bílá miska s červenými ornamenty, kterou právě utíral hadrem, jak ho tenhle fakt překvapil. ,,Myslel jsem, že se nemáte příliš v lásce. Co já si pamatuju, tak se hašteříte už odmalička.“
,,To ano, ale mám pocit, že se něco změnilo.“ Naruto nedokázal příval slov, deroucí se mu z úst, potlačit a tomu muži před sebou řekl vše, co měl na srdci. ,,Teď už je to něco úplně jiného. Nevím, čím to je, ale mám dojem, že jsme se nějak sblížili. Sám mi nabídl, abych u něj dnes přespal. Měl jste vidět Sakuru, vypadala, že mě na místě uškrtí...Nejdivnější na tom bylo, že mě to potěšilo, a celý den jsem se nemohl večera dočkat. Jenže já vůbec nevím, kde Sasuke bydlí, takže mám smůlu.“
Teuchi se musel, přestože nechtěl Naruta nijak ranit, nahlas zasmát jeho naivitě (nebo spíše stupiditě). Naruto užasle zvedl hlavu.
,,Co je na tom k smíchu?“ podivil se a uraženě nafoukl tváře. Teuchi se snažil smích dusit v sobě, ale věděl, že je to zbytečné. Nikdy by si nepomyslel, že zrovna Naruto...a právě do Sasukeho...
,,Naruto, ty zabedněná palice...“ kroutil hlavou, obešel pult a sedl si na židli vedle zmateného chlapce. ,,Ty jsi k pláči! Copak to na sobě nevidíš?“
,,Počkat, co mám jako vidět?“ Naruto byl čím dál zmatenější a začal si prohlížet oblečení, jestli se znovu nepocákal, čímž dal Teuchimu podnět k dalšímu výbuchu smíchu.
,,Dobrý bože, Naruto, ty mě jednou přivedeš do hrobu...Jsi zamilovaný!“ stíral si slzy smíchu a snažil se nasadil vážný výraz. Pokud byl Naruto zmatený předtím, teď už si absolutně nevěděl rady. On že je zamilovaný? Připadal si jako v nějakém hloupém dramatu.
,,Cože? Do Sakury? Jen proto, že jsem měl radost z toho, že...ona radost neměla? Promiňte, ale tohle mi opravdu nedává smysl...“ Ne, tak tohle už k smíchu doopravdy nebylo.
,,Naruto,“ povzdychl si Teuchi a setřel si pot z čela, ,,ty nejsi zamilovaný do Sakury, ale do Sasukeho. Tak soudím podle toho, co jsi mi tu řekl. Všechno to do sebe zapa-..Naruto, jsi v pořádku?“ popadl Naruta za ramena a začal s ním lehce třást, aby do jeho obličeje navrátil alespoň kapku původní barvy. Chudák Naruto vypadal, že každou chvíli omdlí a nebyl schopen myslet na nic jiného než na prohlášení toho muže.
,,D-do S-S-Sasukeho?!“ vyjekl, nadskočil a ze židle si to namířil přímo na studenou zem. Teuchi bez kapky slitování (o tom byl přesvědčený šokovaný Naruto) přikývl a v očích mu zářily jiskřičky pobavení.
,,A-ale...Vždyť to je...Je to..Je to přece kluk!“ vyhrkl téměř zoufale a nevěděl, co si počít. Někde v zákoutí své duše věděl, že má ten chlap pravdu, ale něco jiného je ji přijmout...A Naruto v tuto chvíli opravdu nevypadal, že je něčeho takového schopen.
,,Ty v tom snad vidíš problém, Naruto? Víš, já mám přítele a příliš velkou hlavu se s tím nedělám. A viděl jsi snad, že mě někdo zavrhuje? Ne, okolí to respektuje, prostě to ignorují. Tak myslím, že další takový pár pověsti Konohy nijak neublíží,“ usmál se Teuchi a pomohl zkoprnělému Narutovi zpátky na nohy. Naruto nemohl uvěřit svým uším a cítil, jak se začíná červenat.
,,Ale my se Sasukem nejsme pár, on by nikdy nic podobného nepřijal...“
,,Nabídl ti nocleh, přemýšlej trochu.“
,,Vždyť má spousty fanynek...“
,,...a ani o jedinou, i kdyby byla sebekrásnější, nemá zájem. Proč myslíš, že tomu tak je? Hochu, no tak! Dnes večer mu musíš všechno říct, slíbíš mi to? Naruto?“ Narutovi se podlomila kolena, ale k jeho štěstí dopadl přesně na nastavenou židli. Vlastně ani pořádně nechápal, co po něm ten muž chce, ale Teuchi vypadal jako malý kluk, kterému slíbili obří lízátko.
,,Slib mi to,“ opakoval nekompromisním hlasem stále dokola, jak se snažil to Narutovi pořádně vštěpit do hlavy. ,,Věř mi, na tyhle věci mám čich, nic tím neztratíš.“
,,Ale...Co když mu to řeknu a on mě zavrhne? Třeba si to vykládáte úplně špatně...“ Naruta stále hryzaly pochybnosti a hlavně strach, přes který se nedokázal přenést. V duchu viděl Sasukeho znechucený, ale přesto pořád dokonalý obličej s božsky tvarovanými rysy, když mu říká o svých citech. V jeho temně černých očích se odráží jen jedno- nenávist. Tohle by chtěl?
,,No, pokud to tak opravdu bude...Budeš mít ramen na účet podniku až do konce života, kolikrát denně budeš chtít,“ zamyslel se Teuchi a vrátil se za pult. Když si všiml Narutova zděšeného výrazu, uchechtl se a rukou se mu rošťácky prohrábl v už tak zježených vlasech.
,,Samozřejmě si dělám srandu. Jsem si jistý, že nebudeš litovat. Poslyš, odkdy se Naruto Uzumaki drží takhle zkrátka? Takhle tě neznám a musím říct, že tě mám mnohem raději jako toho ztřeštěného, hyperaktivního a věčně hladového kluka.“ Naruto se neubránil úsměvu a s vděčností si objednal.
,,Takhle se mi líbíš, chlapče! Když mi slíbíš, že to milému Sasukemu dnes večer všechno řekneš, máš ho zdarma!“
,,Slibuju!“ přikyvoval Naruto nadšeně, i když si v duchu nadával, k čemu se to zase upsal. Právě když se chtěl Teuchiho zeptat na jeho přítele, objevil se ve stánku ještě někdo jiný, stejně promočený, jako byl předtím Naruto.
,,No to jsem si mohl myslet.“ Když se světlovlasý chlapec překvapeně otočil za tím příjemným, hlubokým hlasem, spatřil toho, koho hledal téměř celý den. Z černých vlasů mu po kapičkách odkapávala voda, ale to na jeho kráse neubralo, právě naopak. Naruto od něj nebyl schopen odtrhnout oči a chvíli nevěděl, co říct. Ten arogantní úsměv...Cítil, jak rudne a v tu chvíli upřímně zapochyboval, že mu o svých citech kdy řekne...
,,Copak, zdřevěněl ti jazyk, Uzumaki? Hledal jsem tě v tom dešti po celé vesnici. Proč jsi nepřišel, když začalo pršet? Nebo sis to rozmyslel?“ dorážel na něj Sasuke a ráznými kroky přešel až k jeho židli. Naruto, jakoby zhypnotizovaný, jen lehce zavrtěl hlavou.
,,Já jen...nevěděl jsem, kde bydlíš...“ vykoktal ze sebe a nenápadně pokukoval po Teuchim, ten však ke dvojici stál zády a dál umýval nádobí.
,,Jen kousek od tebe, ty pako,“ povzdychl si Sasuke a pozorně si Naruta prohlížel.
,,A tys...hledal mě?“ uhnul pohledem k zemi a bál se, že v tom tichu, místy přerušovaném cinkáním nádobí, Sasuke zaslechne zrychlený tlukot jeho srdce.
,,Ne asi, Sakuru,“ odfrkl si Uchiha ironicky, netrpělivě popadl Naruta za ruku a zvedl ho ze židle. ,,Tak pojď, půjdeme,“ vyzval ho a aniž by počkal na odpověď, vyrazil a za sebou tahal Naruta.
,,P-počkej chvíli, moje ramen...“ vydal ze sebe potichu a chabě se pokoušel bránit, ale Sasukeho dotyk mu byl tak příjemný, že se nechal táhnout dál.
Jakmile vyšli ze stánku, Naruto se otřásl zimou. Bylo to, jakoby skočil do bazénu, během vteřiny byl, k jeho nelibosti, opět mokrý.
,,Pojď, poběžíme,“ vyzval ho Sasuke, pustil Naruta a sám vyběhl napřed. Naruto si povzdychl a vyrazil za ním. Ještě pořád na sobě cítil teplo jeho ruky a byl ochotný si ji už nikdy neumýt, aby si ten dotyk mohl navždy zapamatovat. Vyskočil na jednu ze střech a byl Sasukemu neustále v patách. Nedokázal od běžící postavy před sebou odtrhnout oči a tolik se na něj soustředil, že nevěnoval pozornost vlhkým taškám, po kterých oba chlapci uháněli.
Když Narutovi na jedné ze střech podjela noha, chlapec překvapeně vyjekl, ale dříve, než mohl spadnout na zem a ošklivě se přitom zranit, ho zachytily čísi silné paže a přitáhly si jej k sobě.
,,Dávej přece pozor, nebo se mi tu ještě zraníš,“ varoval ho Sasuke s potutelným úsměvem a výrazem, ze kterého se nedalo nic vyčíst. Naruto zčervenal a jen nasucho polkl. Vnímal pouze dvě věci- Sasukeho náruč a fakt, že ho Sasuke označil jako „jeho“. I když se snažil nehledat v tom něco víc, nedalo mu to a jeho srdce opět začalo bláznit.
,,J-jasně, díky,“ přikývl značně nejistě a chvíli čekal, až ho Sasuke pustí. Ten se však k ničemu takovému neměl- právě naopak, zdálo se, že ho k sobě tiskne ještě pevněji.
,,Vypadáš unaveně,“ konstatoval a zadíval se Narutovi do očí. Ač nerad, Naruto mu musel dát za pravdu.
,,Celé odpoledne jsem běhal po vesnici a každého se vyptával, kde bydlíš, taky by tě to unavilo,“ bránil se mírně rozhořčeně. Něčím rozpaky zamaskovat prostě musel. Sasuke už dál neotálel, vyzvedl Naruta a vzal ho na ruce, jakoby vážil stejně jako pytel peří.
,,Počkej, jít můžu!“ zaprotestoval Naruto, rudý jako čerstvé rajče, ale Sasuke jen zakroutil hlavou. Naruto ihned ztichl a přestal se klátit, už dávno věděl, že pro Sasukeho neexistují kompromisy.
,,Ale jistě, jít můžeš. Ovšem běh by tě oslabil ještě více. Tak si udělej pohodlí, než ke mně dorazíme,“ ušklíbl se Uchiha a skočil na další střechu. Naruto vděčně zavřel oči a hlavu si opřel o Sasukeho hruď. Všechny jeho dosud přetrvávající pochybnosti se rozplynuly a on byl konečně zase jednou doopravdy šťastný.
Netrvalo dlouho a Sasuke seskočil na zem před dům, nejiný než ty ostatní. Naruto se rozhlédl- tuhle ulici poznával! Sasuke měl pravdu, bydlel jen o pár domů dále a on si toho nikdy ani nevšiml...
,,Jak to, že nikdo neví, kde bydlíš? Ptal jsem se snad všech,“ řekl užasle a upřel na něj své zeširoka otevřené, modré oči. Sasuke se jen usmál, vešel dovnitř, stále s Narutem v náručí, a ihned za sebou zavřel dveře.
,,Tuhle informaci neříkám každému, Naruto,“ postavil chlapce na zem, ale ruku měl stále na jeho rameni.
,,Každému? Existuje snad někdo, kdo to ví?“ zapochyboval Naruto a očima tápal v šeru chodby.
,,Jistě, Hokage, Kakashi a teď ty,“ odpověděl Sasuke vážně a volnou rukou nahmatal vypínač.
,,Au, to jsi mě nemohl předem varovat?“ zaúpěl Naruto a zakryl si oči před náhlým přívalem světla, které se rozlilo po celém bytě. Sasuke ho ignoroval a z chodbičky vešel do dveří po své levici, které vedly do obyčejné, skromně zařízené- ale i přesto uklizené- kuchyně.
,,Nemáš hlad?“ nadhodil, jakmile ho Naruto do místnosti následoval.
,,N-ne, díky,“ vyhrkl Naruto to první, co ho napadlo. Tohle bylo čím dál divnější. Sasuke tedy pokrčil rameny, pokynul Narutovi, aby šel za ním a zamířil zpět do chodby, kde vešel do dveří na pravé straně od hlavního vchodu.
,,Tady budeme spát,“ ustoupil ode dveří do své ložnice, aby mohl Naruto vejít za ním. Světlovlasému chlapci připadalo, jakoby vešel do svého vlastního pokoje, jen s několika malými rozdíly, z nichž nejpodstatnější byl velký obraz znaku Uchiha klanu, který měl Sasuke i zezadu na triku.
,,Ehm...Budeme?“ optal se Naruto podmračeně a nemohl spustit oči ze Sasukeho postele. Ne že by se mu nelíbila, jen ho zaujala její velikost- rozhodně nevypadala, že by se na ní vyspali dva, aniž by si navzájem nevráželi lokty mezi žebra.
,,Ano, Naruto, budeme. Na gauči to není zrovna dvakrát pohodlné a na zemi by se nevyspal ani jeden z nás. Pochybuju ale, že se dnes v noci vyspíme...“ dodal s potutelným úsměvem, o kterém Naruto nevěděl, co si má myslet. Své rozpaky a bujnou fantazii, která se v tu chvíli rozjela na plné obrátky, zamaskoval svou obvyklou „narutovskou“ reakcí.
,,Poslyš, nejseš ty nějakej štědrej? Že ty máš horečku? Já se na zemi klidně vyspím, jsem rád, že mám střechu nad hlavou,“ zasmál se s připitomělým úsměvem od ucha k uchu a podrbal se ve vlasech. Sasuke postrčil Naruta dál a zavřel za nimi dveře.
,,Ne, budeme spát oba na posteli. Já na zemi spát nehodlám a tebe na ní spát nenechám, jsi přece mým hostem, co bych to tedy byl za hostitele,“ ušklíbl se a šel zavřít trochu pootevřené okno. Déšť ani trochu neustal a obloha byla čím dál temnější. Naruto tedy jen pokrčil rameny, dlouze zívl a přešel k posteli, na jejíž okraj se následně posadil.
,,Unavený?“ pousmál se Sasuke a sedl si kousek od něj. Naruto si hřbetem ruky protřel oči a s roztomile dětským výrazem přikývl.
,,Co jsi myslel tím, že se nevyspíme? Já nechrápu ani nemluvím ze spaní, čestný skautský. Nebo tu snad máš termity? V každým případě tě ujišťuju, že mám tvrdý spaní, mě jen tak něco nevzbudí,“ prohlásil hrdě a aby svá slova zdůraznil, plácl sebou do měkkého bílého polštáře. Na to Sasuke neřekl nic, jen mu lehce zacukaly koutky, což Naruto vidět nemohl, protože koukal do stropu. Ne že by byl něčím zvlášť zajímavý, prostě tradiční bílý strop, ale Naruta fascinovalo už jen to, že je to strop v Sasukeho ložnici, na který se Sasuke pravděpodobně taky před usnutím dívá...
,,Jsem opravdu unavený, nevadilo by ti, kdybych šel spát už teď?“ zamumlal se zavřenýma očima a nevšiml si, že Sasuke pořád sedí vedle něj a ani na chvíli nespustil oči z jeho obličeje. Sasuke zavrtěl hlavou, ale po chvilce mu došlo, že to Naruto vidět nemohl.
,,Ne, nevadilo, klidně spi. Já se půjdu ještě najíst, pak za tebou přijdu,“ odpověděl a vstal z postele. Když už si to mířil ke dveřím, Naruto se znenadání posadil, oči rozšířené poznáním.
,,Počkej chvíli! Totiž, nepůjčil jsi mi nějaké pyžamo? Na to jsem nějak nepomyslel...“ nasadil prosebný kukuč a doufal, že mají se Sasukem stejnou velikost. Sasuke se zarazil uprostřed cesty a po tváři mu přeběhl pobavený úsměv. Tentokrát to byl on, kdo musel krotit svou fantazii. Naruto bez oblečení, v jeho posteli, přímo vedle něj...Ne, to už by na něj bylo moc, ten tlak by nemusel vydržet a pak by bylo příliš pozdě, všechno by vyšlo najevo a to on nechtěl...
,,Sasuke, jsi v pořádku?“
,,C-co? Jo, jasně, že jsem. Jen jsem se trochu zamyslel.“ Naruto se raději ani neptal, na co že to vlastně myslel, a dál čekal na odpověď.
,,Promiň, Naruto, ale pyžamo ti půjčit nemůžu, je mi líto.“ Oslovený nevěděl, co na to říct, ale v Uchihově hlase žádná lítost rozhodně nezazněla.
,,A proč ne? Klidně ti ho pak vyperu...“
,,Hlupáčku, o to přece nejde. Spíš jde o to, že já žádné nemám. Spím zásadně nahý.“ Tak tahle odpověď dostala Naruta na kolena. Představil si nahého Sasukeho rozvaleného na posteli, s intimními partiemi decentně zakrytými dekou...A další představě vládly dvě slintající sépie, které se náhodou jmenovaly Sakura a Ino.
,,N-nahý? A-ale...“
,,Nemusíš se bát, dneska na sobě budu mít spodní prádlo, když jsi tu ty, nemysli si.“ Sasuke se musel zasmát Narutově nervozitě a, jak si všiml, jeho tváři s nádechem do červena. ,,Ty by sis taky měl odložit kalhoty i triko, v noci bývá dusno a teď jsou navíc kvůli dešti zabedněná všechna okna, takže tu bude téměř nedýchatelno.“ Ještě než stačil Naruto cokoliv namítnout, s přáním klidné noci se z pokoje vytratil a jemně za sebou zavřel dveře.
Naruto ještě chvíli nevěřícně zíral na místo, kde ještě před chvílí stál Sasuke Uchiha. Ještě pořád nemohl uvěřit svému štěstí. Bude spát se Sasukem na jedné posteli, navíc jen v...Ne, tohle musí být jen sen, že by on, Naruto Uzumaki, měl takovou kliku? Vždyť Sasuke sem mohl pozvat jakoukoli holku z vesnice, ale Naruto měl tušení, že on je první genin, který je u Sasukeho doma hostem. Vítaným, samozřejmě.
Taky mu vrtala hlavou Sasukeho poznámka: ,Pochybuju, že se dnes v noci vyspíme´. Naruto raději ani nechtěl vědět, jak to Sasuke myslel. Připadal si jako na okraji strašlivé propasti- buď udělat krok zpátky, do bezpečí, nebo sebrat odvahu, po hlavě se do ní vrhnout a doufat, že na dně jej zachytí vřelá náruč...
,,Panebože, začínám přemýšlet jako ženská,“ potřásl nad sebou znechuceně hlavou a bez dalšího otálení ze sebe shodil jak triko, tak i oranžové kalhoty. Jediné, co mu zbývalo, byla páska, kterou si pak stejně sundal taky a odložil ji na noční stolek, a zeleno-černé trenýrky.
,,Tak tohle bude moje smrt...“ zasténal potichu a s nakrčeným nosem zkoumal vzor na tom posledním kousku oblečení- černé lebky s hůlkami mezi zuby.
Z přejímání nad svým oblečením ho vyrušil zvuk linoucí se z kuchyně přes dveře až k jeho uším. Slyšel cinkání nádobí a tekoucí vodu. Rychle si tedy vlezl do postele, natisknul se co nejblíže ke stěně a zachumlal se do deky. Teprve teď mu konečně došlo, jak byl unavený, a během několika dalších vteřin na něj padla dřímota.
***
Sasuke sklidil ze stolu talíř s hrnkem, které následně i umyl a uložil na jejich původní místa. Vlastně ani hlad neměl, jen prostě chtěl počkat, až Naruto usne. Pak se přece nic stát nemusí...Rozhodně nechtěl jejich přátelství, které se konečně dalo do kupy, pokazit svými tajnými city. V maskování a potlačování emocí byl hvězda, dokáže to i teď.
,Tak proč jsem si sakra nelehl na gauč? Proč jsem mu na spaní nepůjčil alespoň něco? Proč jsem mu vůbec nabídl, aby u mě přespal?´ Všechny ty otázky, které mu vířily hlavou a neměly konce, byly ovšem naprosto zbytečné- Sasuke moc dobře znal odpovědi. Už dlouho nebyl takhle nervózní- snad ještě více než sám Naruto. Na rozdíl od něj to dokázal skrýt maskou lhostejnosti. Na Narutovi ihned poznal, že si neví rady a netuší, jak se má chovat. Ani se mu nedivil, sám žasnul nad svým sentimentálním chováním.
Zaposlouchal se do ticha bytu, na které byl tak zvyklý. Teď to ovšem bylo jiné- poprvé za deset let tu nebyl večer sám. Jak zvláštní a přitom vzrušující pocit. Teprve teď si uvědomoval, jak moc mu něčí přítomnost chyběla.
,Proč ale zrovna Naruto?´ Na tuhle otázku přesnou odpověď neznal a nikdy znát nebude. Věděl jen, že Naruto má něco, co ostatním chybí. Má k němu už kvůli minulosti ze všech nejblíže. Nedokázal se bez něj život představit a občas se přistihl, jak vzpomíná na časy, kdy si s Narutem navzájem dělali naschvály. V poslední době ale u sebe i druhého chlapce zaregistroval změny v chování, které si neuměl vysvětlit. Teprve nedávno mu to u svého případu došlo...
Když už si byl jistý, že Naruto spí- přece jen, zdál se dost unavený-, zhasnul v kuchyni a přešel ke dveřím do svého pokoje. Zhluboka se nadechl a třesoucí se ruku nenuceně položil na železnou kliku. Jeho nervozita stoupala, připadal si jako vetřelec- ve svém vlastním bytě! Jak směšné...
,No tak, seber se, tohle přeci nejsi ty!´
Opatrně stiskl kliku a trochu pootevřel dveře. Nakoukl dovnitř, ale i přes šero, které nemělo daleko do tmy, viděl, jak Naruto pravidelně oddechuje. V tichosti a s úsměvem jako kočka vklouzl dovnitř. Našlapoval jako kočka, nechtěl, aby se jeho host vzbudil. Když spal, vypadal opravdu k pomilování...
Aniž by si uvědomil, jak o svém příteli smýšlí, přešel k posteli a posadil se na ni. Lehce se pod jeho váhou prohnula a zaúpěla, Naruto se však jen zneklidněně zavrtěl a spal dál. Sasuke se nad tím pousmál.
,Toho by nevzbudil ani konec světa,´ pomyslel si, pak se ale ušklíbl. ,Tedy kromě jednoho...´ Dál už na nic nečekal, shodil ze sebe triko a kalhoty, položil je vedle Narutova oblečení na zem a znovu si sedl. Poodhrnul deku Narutovi k pasu a opět se při pohledu na jeho spodní prádlo neubránil úsměvu. To jej dělalo snad ještě rozkošnějším, než byl...Vlezl si k němu pod deku a taktéž se do ní zachumlal. Naruto byl k němu otočený zády s čelem u stěny, Sasuke se však natočil k němu. Znal Narutovu slabinu, která by se měla projevit za několik málo hodin, alespoň v to doufal. Mezitím se ale rozhodl si přece jen na chvíli odpočinout. Byl taky unavený z běhu s Narutem v náručí...Při té vzpomínce pocítil lehké mravenčení v břiše. Víčka mu ztěžkla, proto zavřel oči, alespoň na chvíli zapomněl na Narutovu přítomnost a co nevidět usnul bezesným spánkem, který ovšem neměl trvat dlouho.
***
Jak Sasuke předpověděl, asi kolem půlnoci se strhla bouřka a Naruto v tu dobu seděl na posteli, natlačený do rohu a tiskl si deku u brady, nehledě na to, že Sasukeho tak přikryl úplně celého i s hlavou. Uchihy vedle sebe si ale vůbec nevšímal, jen očima vytřeštěnýma dokořán sledoval z okna dění na černé obloze, kterou tu a tam proťal zářivý, klikatý blesk doprovázený ohlušujícím hromem. Teď už Sasukeho slova, k jeho nelibosti, pochopil- tím, že se dnes nevyspí, nemyslel nic...perverzního. Jak se ale mohl kruci dozvědět o jeho nevýslovném strachu z bouřek, to netušil, a teď se tím ani příliš nezaobíral. Nenáviděl bouřky stejně, jako miloval ramen, což je tedy docela síla. Byl vděčný své blbosti, díky které se ocitl tady, na posteli vedle Sasukeho. Spícího Sasukeho, nutno podotknout. Tak si to alespoň Naruto myslel. Hromy nabývaly na síle a nejednou se až roztřásly okenice Sasukeho pokoje. I když byl Naruto na pokraji zhroucení, byl rád, že není sám. Sasukeho přítomnost mu dodávala kapku odvahy, ale ne tolik, aby byl schopen bouřku přestat vnímat a usnout. Pravda, bouřky v Konoze časté nebyly a Naruto si už mnohokrát říkal, že příště se bouřce postaví, že se není čeho bát, ovšem pokaždé zklamal. Postavil by se jak Orochimarovi, tak i celé Akatsuki skvadře, ale říct mu, že se blíží bouřka, sesype se jako uzlíček nervů.
Když Naruto začal přemýšlet, jestli vzbudit Sasukeho a nechat se tak ponížit, nebo se jít raději oběsit, usmálo se na něj štěstí. Bouřka sice nepřestala, to zase ne, ale hrouda pod peřinou vedle něj se začala všelijak vrtět.
,,Naruto?“ zamžoural Sasuke rozespale, když se konečně vyhrabal zpod deky. ,,Proč nespíš? Pod tou dekou je hrozné vedro...“ Natáhl se a rozsvítil lampičku na nočním stolku.
,,Moc vtipný, nehraj si na hloupého, moc dobře to víš!“ vyštěknul Naruto naoko podrážděně, ale ulevilo se mu. Napůl. Sasuke natočil hlavu na stranu v nechápavém gestu, které bylo přesvědčivější, než se mohlo na první pohled zdát.
,,A co že to mám vědět?“ optal se opatrně, i on poznal, že Naruto nemá svůj den (nebo spíš noc). Popravdě, takhle ho viděl jen jednou, když ztratil stravenku k Ichiraku ramen, to pak s ním bylo k nevydržení celý den.
,,Že se bojím bouřek, ty hňupe! Proto jsi říkal, že se dnes nevyspím, věděl jsi to a neřekl mi o tom!“ probodl ho Naruto očima plnýma slz a pomalu začínal propadat hysterii. Moc dobře věděl, že se chová jako uražená ženská, ale prostě si nemohl pomoci. Ať už byl jakkoli mimo, nemohl nepostřehnout, jak je Sasuke zmatený. Upřímně, pochyboval, že kdy chodil do dramatického kroužku.
,,Promiň, Naruto, ale já opravdu nevím, o čem to mluvíš. Opravdu máš strach z bouřek?“ Na Sasukeho tvář se vloudil potutelný, skoro by se dalo říci škodolibý úsměv. Naruto celý ztuhl, následně zrudnul a hned nato měl chuť si pár pěkných vrazit.
,Tohle se opravdu může stát jedině mě...´ pomyslel si trpce a pokusil se o vítězoslavný úšklebek. Přestože se mu ještě stále klepaly ruce a tiskl se ustrašeně k rohu, pobaveně se zasmál.
,,Sasuke, neříkej mi, žes na to skočil! Já a bát se? Bouřky?! Prosím tě, co by se mi asi tak mohlo při tak hrozivé bouřce stát?“ Sasukemu bylo nanic z jeho falešného, pisklavého smíchu. Nic však neříkal, jen se mátožně posadil vedle Naruta a opřel se o stěnu. Nepotřeboval slova, jen čekal. Naruto na něj podezřívavě hleděl a snažil se tomu přijít na kloub, ovšem odpověď přišla dříve, než čekal.
Narutův vystrašený výkřik téměř zanikl v dalším hromu. Když Naruto opět otevřel oči, s úžasem zjistil, že má obličej zabořený do Sasukeho hrudi a že ho křečovitě objímá kolem pasu. Jen tak-tak stihl zabránit dalšímu, tentokrát překvapenému výjeku a odtáhl se od značně zaskočeného Sasukeho stejně rychle, jako se u něj objevil. Zády znovu narazil na roh a i v mdlém světle stolní lampičky byl vidět šarlatový nádech, který dostaly jeho tváře. Když Sasuke překonal počáteční šok, neubránil se úsměvu, po kterém Naruto zrudl ještě více.
,,P-promiň, nechtěl jsem, vážně se o-omlouvám,“ koktal rozpačitě a nebýt Sasukeho, který jej přerušil, omlouval by se mu snad do rána.
,,Takže se bouřky nebojíš? Mám takový...pocit, že opak je pravdou. Poslyš, Naruto, za to se přece nemusíš stydět.“
,,N-ne?“ užasl Naruto a zatvářil se tak rozkošně, že Sasukeho opět popadla ta zakázaná touha.
,,Ne,“ usmál se na něj a spokojeně sledoval, jak mu Naruto nejistě úsměv oplácí. Odtrhl oči od těch jeho a začal si prohlížet jeho stíny pokryté tělo. Bylo vidět, že hodně trénuje, i v tom neúplném světle se mu krásně rýsovaly svaly. A nějakou náhodou, Naruto právě myslel úplně na to samé.
,,Poslyš-“
,,Poslyš-“
Oba ihned zmlkli a zrozpačitěli.
,,Co?“ ozval se Naruto potichu a alespoň na malou chvíli zapomněl na neustávající bouřku.
,,Ne, ty začni,“ zavrtěl černovlasý chlapec hlavou a usilovně přemýšlel, jak se z téhle zapeklité situace vybrousit. Naruto ovšem mlčel a jediné, na co myslel, byl slib, který dal Teuchimu. Myslel si, doufal, že to vypadalo nadějně. Pocit, který cítil, když Sasukeho nedorozuměním objal, byl nepopsatelný. Příjemné mravenčení v podbřišku a hlavně štěstí- tak šťastný, jako byl v tuto chvíli, se necítil roky. Co roky, nikdy nic podobného nezažil. Pořád ale nedokázal pochopit, proč zrovna on...
,,Víš co, necháme to být,“ vydechl Sasuke s kamenným výrazem a byl připravený si lehnout. Nesměl to nechat zajít příliš daleko, už tak překročil tu pomyslnou hranici, musí se okamžitě stáhnout zpět tam, kam za ním světlovlasý chlapec nemůže.
Naruto otevřel pusu ve snaze protestovat, ale venku opět mohutně zahřmělo. Chlapec tiše vypískl a třesoucíma se rukama si přes hlavu přetáhl deku, takže Sasukemu nezbyl ani kousek. Sasuke na chvíli ztuhl a když vedle sebe viděl tu klepající se hroudu, nedalo mu to.
Však co, pomyslel si věcně, už tak se v tom topím až po hlavu. S odevzdaným povzdechem se k němu natočil, vztáhl k sedící bouli pod dekou paže a přitiskl si ji k sobě ve vroucím, ochranitelském objetí. Jasně cítil, jak se Naruto přestal třást, jak ztuhl. Nevěděl, co bude následovat, jestli se odtáhne a bude se na něj dívat jako na něco odporného, nebo to bude pokračovat a on se už za svou hranici, za tu pomyslnou čáru ve svém srdci, nevrátí. Nechtěl se tam vrátit, ne teď, když má po svém boku někoho tak výjimečného, někoho, koho by chtěl chránit.
,,Nemusíš se bát, Naruto. Ne, když jsi se mnou. Slibuju, že nedovolím, aby ti někdo ublížil,“ zašeptal něžným hlasem a jednou rukou hladil Narutova záda pod dekou. Chvíli bylo ticho, než se Uzumakimu konečně rozvázal jazyk.
,,D-děkuju,“ zakoktal přidušeným hlasem, k čemuž jistým podílem přispívala i deka, pod kterou se mu už tak špatně dýchalo. Nevěděl, co to znamená, ale znovu pocítil ten osten naděje. Tiskl se k Sasukemu a vztáhl ruce, aby mu objetí opětoval, ale už zase mu v tom zabránil ten zpropadený kus látky. Přestože mu v Sasukeho náruči bylo nevýslovně dobře- možná lépe, než by byl ochoten si přiznat- odtáhl se od něj a s vynaloženým úsilím se dostal zpod deky, kterou ihned odhodil na druhý konec postele. Tváře měl zarudlé a zhluboka se nadechl, než na Sasukeho upřel pohled oddaného štěněte. Co ho ale zarazilo, byl Uchihův úšklebek. Na okamžik se zachvěl a znejistěl, v jeho očích bylo cosi...divokého.
,,Děje se něco?“ zeptal se opatrně, když se Sasuke dál zlověstně usmíval, ale opět za černovlasého chlapce promluvila bouřka. Než ovšem stačil Naruto na hrom jakkoli zareagovat, byl jemně natlačen zpátky do rohu.
,,Vydrž chvíli bez hnutí,“ šeptl Sasuke a obličejem se k šokovanému Narutovi přiblížil na vzdálenost dvou centimetrů.
,,Vydrž alespoň chviličku...“ zamumlal, teď už téměř neslyšně, poposedl blíž k němu a uvěznil jeho obličej ve svých dlaních. Narutovi se zastavil dech a seděl na místě, nehybný jako socha vytesaná z mramoru. Nemohl uvěřit tomu, co teď Sasuke dělá- nebo se chystá udělat. Moc dobře věděl, co bude následovat. Teuchiho slib rozhodně neporuší, teď si tím byl jistý.
Sasuke si nejprve položil svou tvář na tu jeho, jen na zkoušku. Jak čekal, žaludek mu dělal kotrmelce a jeho se opět zmocnila touha. To, že se Naruto nebrání, pokládal za dobré znamení. Touhu potlačil v rozhodnutí, že nic neuspěchá. Pomalu natočil obličej tak, aby se jeho rty otíraly o Narutův krk. Naruto přivřel oči a zaťal ruce do prostěradla, tohle bylo víc, než od Sasukeho mohl očekávat.
,,Naruto...“ vzdychl Sasuke a lehce ho políbil na krk. Světlovlasý chlapec odpověděl objetím. Jednou rukou mu vjel do vlasů a tlačil si ho k sobě blíže, byl mnohem nedočkavější než Uchiha.
,,Jestli je tohle všechno jen sen, nikdy se nechci probudit,“ zašeptal Naruto, zatímco mu Sasuke přejížděl rty po krku a šíji.
,,Ujišťuji tě, že tohle sen není,“ zavrněl Sasuke a rty se přesunul na Narutovu pevně semknutou čelist, aby nahlas nevzdychal.
,,Jestli to je přece jen sen, po probuzení tě-“ Naruto byl umlčen dalším polibkem, teď už přímo na ústa.
,,Tak za mnou přijdeš a celé si to zopakujeme,“ zamumlal mezi jemnými polibky, dokud se nepřestal ovládat. Vzdal to, natiskl se k Narutovi a svými rty začal drtit ty jeho. Naruto se chvíli divil té náhlé změně, ale i jemu už došla trpělivost a nechtěl se držet zpátky. Objal ho pažemi kolem krku a přitáhl si jej k sobě, jakoby se obával, že se opravdu každou chvíli probudí. Nad ničím už nepřemýšlel, nepochyboval. Existovali jedině oni dva, žádná Růžová pijavice a ty další. Jen Sasuke a Naruto, Naruto a Sasuke.
,,Miluju tě, Sasuke,“ šeptal světlovlasý chlapec dokola svému partnerovi do úst. Sasuke neodpovídal, nepotřeboval slova na vyjádření svých citů. Jakmile Naruto pootevřel ústa, okamžitě a bez sebemenšího zaváhání se své příležitosti chopil a vrhl se na něj jako upír na svou Sladkou kořist. Naruto mu vzdychal v náručí a nemohl se jeho rtů a úst nabažit, ovšem když už cítil své vlastní vzrušení, Sasuke se od něj, celý udýchaný z nedostatku kyslíku, odtáhl.
,,Tedy Naruto...Netušil jsem, že do toho budeš tak zapálený...Stačilo málo a přestal bych se ovládat úplně,“ řekl po chvíli už vcelku vyrovnaným hlasem a nahlas se zasmál jeho nesouhlasnému výrazu.
,,A co by se stalo, kdyby ses přestal ovládat?“ snažil se Naruto nasadit lhostejný tón, ale Sasukemu neunikla dychtivost, která se mu zračila v očích plných očekávání. Se svůdným úsměvem se k němu naklonil.
,,Pak by jsi v tuto chvíli sténal rozkoší, položený na posteli a pode mnou,“ zašeptal mu do ucha a jemně skousl Narutův ušní lalůček. Naruto zavřel oči, chvíli si to představoval a pak slastně zapředl. Ale dříve, než po Sasukem stačil chňapnout a prorazit jeho zábranami, Uchiha se od něj odtáhl se zvláštním křeněním. Vypadalo to, že je sám se sebou nanejvýš spokojený, ovšem Naruto na tom byl o poznání hůř.
,,Tak se ovládat přestaň,“ navrhl s nadějí v hlase, která pohasla zároveň se Sasukeho zápornou reakcí.
,,Dnes ne. Nechci nic uspěchat. Chci si tě pomalu vychutnávat,“ usmál se jako andílek a znovu se musel zasmát Narutovému výrazu. ,,Jsi sladký, když se urazíš.“
,,Nechci být sladký, chci být tvůj,“ zavrčel odměřeně a založil si ruce na prsou, posazený v tureckém sedu jako Sasuke.
,,Ale Naruto, ty už jsi můj.“
,,Víš, jak to myslím!“
,,Tedy, kam se poděla tvá nevinnost...Budeš, už brzy, teď bych se raději vyspal.“ S těmito slovy se natáhl pro deku, lehl si a přikryl se k pasu. Naruto stále seděl s tvářemi trucovitě nafouklými, ale jakmile Sasuke zhasnul světlo, začal znovu vnímat věci okolo- jako třeba bouřku. Během další vteřiny ležel těsně u něj, natisknutý k němu v křečovitém objetí a víčky pevně semknutými.
,,Ale no tak, víš přece, že se bát nemusíš,“ konejšil ho Sasuke s úsměvem, ale byl rád, že ho má takhle u sebe. Naruto neodpověděl, byl kolébán Sasukeho sametovým hlasem i jeho vůní, že sotva vnímal. Ještě stačil nesrozumitelně zamumlat přání dobré noci a poddal se únavě.
Sasukemu trvalo usínání o trochu déle, musel si to nejdříve všechno srovnat v hlavě. Dopadlo to mnohem lépe, než si vůbec troufal doufat. Konečně, po tom všem strádání, ho má vedle sebe v náruči. Byl moc rád, že Naruto náhodou cítil úplně to samé- bál se, že kdyby ho tu měl a on by protestoval, vzal by si ho třeba i násilím. Tahle možnost ho děsila, ale věděl, že své touze a chtíči by podlehl lehce...
***
Bylo zrovna kolem osmé ráno, když se bytem nesl vyděšený výkřik, který Sasukeho ihned probudil. Otevřel oči a pohlédl do těch Narutových, ve kterých se zračil údiv.
,,Co to děláš?“ zabručel rozespale a nechápavě si ho prohlížel. Vypadal překvapeně a taky vypadal, že si nic nepamatuje.
,,My jsme spolu...to...spali?“ vykoktal ze sebe přiškrceným hlasem plným očekávání i strachu Naruto a usilovně se snažil si na něco vzpomenout. Sasuke se díval, jak si chlapec vedle něj tiskne k tělu deku a musel se nahlas zasmát. Musel to říct, nechtěl si nechat ujít výraz v jeho tváři.
,,Ještě ne, ale nebýt mě a mé sebekontroly, už bychom to měli dávno za sebou. Netušil jsem, že jsi tak...divoký,“ řekl uznale a mrkl na Naruta, který se okamžitě odporoučel zrudnout. Zděšeně zalapal po dechu a nevěřícně třeštil oči na svého přítele, který se teď pobaveně šklebil.
,,Jsi rozhodně noční tvor, Naruto,“ popichoval ho dál a nemohl se dostatečně nabažit pohledu na Naruta, který vypadal, že co neviděl omdlí studem. Po těchto slovech by se nejraději sebral a už nikdy mu nešel na oči- rázem si vzpomněl na každý detail.
,,To ty jsi mě začal líbat,“ pokusil se bránit, aby to nevypadalo, že všechnu vinu nese on. Samozřejmě, Sasuke se tak lehce nedal.
,,Objal jsi mě.“
,,Protože jsem se lekl hromu!“
,,Objal jsi mě, co jsi čekal, že se otočím a budu spát dál? Možná, že ty si už nepamatuješ, jak ses chvěl v koutě, ale já jo. Prostě jsem neodolal...“ Naruto se zarazil a jeho rozhořčení vystřídalo zahanbení.
,,Promiň...Jsem rád, že jsi to udělal, sám bych k tomu neměl odvahu,“ sklopil hlavu s kajícným výrazem v očích, což Sasukeho ihned obměkčilo.
,,Já vím, jednal jsem čistě instinktivně. Věděl jsem, že kdyby se včera stalo něco víc, ráno by jsi mě obvinil ze znásilnění,“ řekl posměšně, pohladil Naruta po tváři a zvedl se z postele. Naruto, když Sasuke ruku odtáhl, zklamaně zahučel a se zmateným pohledem sledoval, jak se shýbá pro své oblečení.
,,Co to děláš?“
,,Obleč se, jdeme se podívat na tvůj byt, v jakém stavu je.“
***
Nemohl tomu uvěřit. Jak se to mohlo stát? A proč jemu, zase? Narutovi se do očí draly slzy vzteku nad sebou samým. Teď už mu nezbývalo nic jiného než si přiznat, že je ten největší idiot na světě. A soudě podle Sasukeho výrazu šlo poznat, že si myslí úplně totéž.
,,Naruto?“
,,Hm?“
,,Už jsem ti někdy řekl, že jsi ubožák?“
,,Jasně, dík za připomenutí. Mám pocit, že párkrát ti to vyklouzlo.“ Oba chlapci stáli před Narutovým bytem a zírali na tu spoušť uvnitř.
,,Jak jsi mohl v tom slejváku nechat otevřená všechna okna?“ podivil se Sasuke a měl sto chutí dát mu ránu na probrání.
,,Bylo hezky a chtěl jsem, aby se rychle vyvětralo, ale pak jsem na to zapomněl...“ Naruto nasadil jeden ze svých dětských úsměvů a Sasuke musel uhnout pohledem, aby po něm neskočil.
,,Chápu, stejně jako na to, že si napouštíš vanu. Naruto, ty jsi beznadějný případ,“ vrtěl hlavou s povzdechem a zavřenýma očima.
,,Kdybych se nerozhodl zapomenout na vanu, teď bychom tu spolu nestáli, pamatuješ?“ připomněl mu Naruto ve snaze získat ho na svou stranu. Popravdě, fungovalo to mnohem lépe, než čekal. Sasuke se na chvíli zamyslel a po tváři se mu rozlil sladký úsměv, než k Narutovi přistoupil a sklonil se k němu.
,,To je pravda, někdy dokážeš být i bystrý, Naruto. A protože byt stále neuschl a máš tam více vody než předtím, sbal si oblečení a kartáček na zuby, strávíš pár dní u mě. A já ti slibuju, že na tu dobu budeš ještě hodně dlouho vzpomínat,“ zašeptal svůdným hlasem, rukama mu vjel do vlasů a jakmile po očku zkontroloval, že jsou sami, přitiskl své rty na Narutovy a ochutnával je.
A mezitím, co tam stáli u otevřených dveří, je někdo pozoroval. I přes její výrazné růžové vlasy si Sasuke ani Naruto nevšimli, jak se schovává za keřem. Ani jeden z nich netušil, že se v tuto chvíli této dívce nadobro zbořil svět a její zelené oči se plnily slzami...
Ps.: Pokračování téhle povídky ROZHODNĚ neplánuju, už takhle mi trvala dlouho xD Snad se vám líbila O:)
Komentáře
Přehled komentářů
Muhehehehe!!!!!! Sakur(v)a dostala co proto a naruto má svoji postýlku s dečkou a Sasíkem když se bude bát bouřky (nebo nebude mít co na práci) Ženiální!!!
pokracko
(Gaara z púšte, 5. 5. 2009 17:00)tak to bolo super ale myslim ze hovorim za vsetkych aby si to pokracko napisala prosim,nemusi to byt dlhe ale musime sa dozvediet ako to prijala ta sakura a co ty dvaja vystrajali po nociach kym sa narutovi vysusil byt :D
omg
(ninine, 25. 4. 2009 20:28)proč nenapíšeš to pokráčko??mohlo by t bejt hodně zajímavý.....pls
Já chců pokráčko!!!
(Artiste Inconnu, 18. 2. 2009 17:27)Děláš si srandu???Řekni,že si ze mě děláš srandu...pwoosímm....řekni to...Jak to jako myslíš,že nebude pokračování?Hmm????A nad čím se tady asi jako budu po večerech rozplývat a přiblble tlemit pokaždé,když se naskytné nějaká pěkná postelová scénka,noooo???Velký úúúúchyl si žádá pokráčko a je mi jedno,jestli to uděláš dobrovolně nebo ti k tomu budu muset dokopat násilím!!:-) :-P
Plooosííííím , moooooooc T_T
(Madara, 16. 1. 2009 21:12)
To není fér jako, já cu pokračování *uražená* Plosííííííííím, plosííííím *psí očička* n_n
Mě se ta povídka moc, moc líbí a cu pokračováníčko
Plllllls :)
pokrácko plssss
(Jana, 22. 12. 2008 15:56)to je skoda ze se nechystas delat pokracko na tuhle powídku.:-( :-( docela by me zajimalo jak se sakura citila pozdeji ...a jak naruto se Sasukem byli tech par dni ..
Wow...
(Sax, 26. 9. 2008 0:16)
...naprosto úžasná povídka (přemýšlím, proč jsem se těm povídkám o Narutovi vyhýbala, asi proto, že ho vidím každý den ^.^)ale tohle je daleko lepší ^___^
A Sakura s Inou (slintající sépie - lol)XDD
Pokracovaniiiiiiiiii
(Aiko, 23. 9. 2008 23:51)tak toe nejlepsi povidka co jsem kdy cetla:)))) skoda ze nebude pokracovani:(
!!!!!
(haru, 21. 9. 2008 14:39)konečne som to prečítala...teeeda bolo to super, pokukovala som po tom odkedy si to sem dala (len je to dlhé tak sa mi nechcelo) ale som rada, že som sa k tomu dokopala a teraz sa mi to zdá skôr krátke...PORKAAAČKOOO!!! XD
Pokráčko!
(Aďa-chan, 20. 9. 2008 12:34)
Pls pokráčko je to fakt nej powídka tak bys všem mohla udělat radost a napsat pokráčko týhle nejkrásnější powídky tak moc prosim a souhlasim za všema kteří to četli a chtějí pokáčko!
Takže pokráčko!
kajusskaaa
(kajusskaaa, 14. 9. 2008 11:42)Týýýý jooo .Teraz lapam po dychu ja jak je to uzasneeeeee mne je jedno jake je to dlheee ja to budem citat aj den ak je to potrebne ale ja cem pokrackoooooooo!!!
Huh, jaký že to nebude pokračovat??
(Stage, 6. 9. 2008 16:16)
souhlasím s Temari, prosím prosím bnapiš pokráčko, tahle povídka si ho zaslouží je úžasná a přece to nezkončí tím že zničej Sakuře život, napiš napiš napiš, píšeš úžasně, takže nechápu proč pokráčko nechceš napsat.Koukej ho naplánovat nebo zabiješ nejednu yaoistku!!
(aspoň kratičkou plosím pplosímm)
tina
(tina (www.super-n-a-r-u-t-o.blog.cz), 3. 9. 2008 21:57)to je nadherná povídka!!! píšeš úžasně
Prosim pokračko
(temari, 1. 9. 2008 22:06)prosim hlavně ho napiš je mi jedno kdy hlavně další povítku jsi fakt super všechny povídky jsou prostě užasné!!
...SlitNA si dO KLaVesniCE...
(Misari, 23. 8. 2008 23:19)JOOOO Tk tO jE MaZECC!!!! dobrer ji tak xDD pokracovani prosiiiiiiim
...!!!
(gUiCHi, 23. 8. 2008 18:39)Ty ses neuveritelna to neni vubec dobra povidka to je doKONalA povidka :D:D:D:D:D:D:D:D:D LuXUSNiii cheche tenhle neni muj nejoblibenejsi par ale alespon vytocili SAKURU MUHAHAHAHAHAHHA!!!!!ja sem proste siiilene zlaaaa xD
super
(Sanasami, 23. 8. 2008 1:20)Páni to bola super poviedka ....prečo nebude pokračko? ...prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím ešte aspoň jednu čásť
onegaishimas
(Nioven, 22. 8. 2008 22:44)Onegaishimas Kagome/Kurama...*psie oči* Napíš pokráčko, plz. To bola tak úžasné, ja chcu pokráčku, plosim, plosim, plosim, plosim, plosim, plosim, plosim, plosim, plosim...:(
sugoi!!!
(darknesska, 22. 8. 2008 21:59)tak to bylo naprosto ultra-mega-brutálně dobrý!!!!!!!!!!!! opravdu nechceš napsat pokračování???? *skleslý kukuč*
A má to
(Augustynka, 27. 6. 2016 23:59)